Pozn: text z Českého misálu jsme na vybraných místech doplnili zpřesněními z Caeremoniale episcoporum (ed. 1984), z dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (ed. 2001) a z poslední latinské edice Missale Romanum (ed. 2008). Tato doplnění uvádíme modrou barvou.
Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu (Ex 12,42), aby podle napomenutí evangelia (Lk 12,35 a násl.) byli věřící, s hořícími lampami v rukou, podobni lidem, kteří očekávají Pána, až znovu přijde, aby je nalezl, jak bdí, a přivedl je ke svému stolu.
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 77) vysvětluje, že vigilie, která se v ní slaví, připomíná svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých, a je považována za „matku posvátných vigilií“. V ní totiž církev s bdělostí očekává vzkříšení Pána a slaví svátosti uvádějící do křesťanského života.
Tato noční vigilie je uspořádána takto: Po krátké slavnosti velikonoční svíce (první část obřadů této veliké noci) uvažujeme o tom, co Pán Bůh od počátku konal pro svůj lid, důvěřujeme jeho slovu i příslibu (druhá část - bohoslužba slova); a když se blíží den, jsme spolu s těmi, kdo se znovu narodili ve křtu (třetí část), povoláni k hostině, kterou Pán svou smrtí a zmrtvýchvstáním připravil svému lidu, dokud nepřijde (čtvrtá část).
Všechny obřady velikonoční vigilie se konají v noci. Ať nezačínají před začátkem noci a skončí před nedělním svítáním.
Zavrhují se opačné nesprávné způsoby a zvyklosti, které se porůznu vyskytovaly, podle nichž by se měla slavit velikonoční vigilie ve stejnou hodinu, jak je zvykem slavit mše v předvečer neděle. Důvody, které někteří uvádějí ve prospěch slavení velikonoční vigilie už v předvečer, jako např. nedostatečná bezpečnost, se neuvádějí v případě noci Narození Páně nebo jiných shromáždění různého druhu.
Velikonoční vigilie, které židé každoročně slavili jako památku na velikou noc, kdy přenocovali v očekávání přechodu Pána, který je měl vysvobodit z faraonova otroctví, to byl předobraz pravého přechodu Kristova, totiž noci opravdového osvobození, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu.
Už od počátku církev každoročně slavila Velikonoce, slavnost všech slavností, především noční vigilii. Vždyť Kristovo vzkříšení je zárukou naší víry a naděje, a křtem a biřmováním jsme byli zapojeni do Kristova velikonočního tajemství, s ním jsme zemřeli, s ním jsme byli pohřbeni, s ním vzkříšeni a s ním také budeme kralovat. (Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, čl. 78–80)
Mše slavená v noci, i kdyby to bylo před půlnocí, patří už k neděli Zmrtvýchvstání. Při druhé mši této neděle může znovu přistoupit ke svatému přijímání i ten, kdo přijímal při mši v noci.
Druhou mši v den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně může slavit nebo koncelebrovat i ten, kdo už slavil nebo koncelebroval první velikonoční mši v noci.
Velikonoční vigilie nahrazuje modlitbu se čtením. (Missale Romanum, ed. 2008)
Knězi podle zvyku asistuje jáhen. Pokud chybí, úkoly jeho služby přijmou hlavní celebrant nebo koncelebrant, pokud není řečeno jinak. (Missale Romanum, ed. 2008)
Podle Caeremoniale episcoporum (č. 366) je třeba připravit:
a) pro požehnání ohně
- hranici (na místě mimo kostel, kde se shromáždí lid)
- velikonoční svíci
- 5 kadidlových zrn a rydlo
- vhodný nástroj pro zapálení svíce od nového ohně
- svíce pro účastníky vigilie
- nástroj, jímž turiferář přenese žhavé uhlíky z nového ohně do kadidelnice
b) pro velikonoční chvalozpěv
- svícen pro velikonoční svíci u ambonu
- pokud svícen nemůže být umístěn u ambonu, připraví se pulpit pro jáhna nebo kantora u svíce
c) pro křestní liturgii
- nádoba s vodou
- pokud jsou udělovány svátosti uvedení do křesťanského života: olej katechumenů, posvátní křižmo, křestní svíce, kniha křestních obřadů.
Kněz i jáhen oblékají posvátná roucha bílé barvy jako ke mši.
Pro všechny účastníky obřadů veliké noci se připraví svíčky. V kostele se zhasnou všechna světla.