Pozn: text z Českého misálu jsme na vybraných místech doplnili zpřesněními z Caeremoniale episcoporum (ed. 1984), z dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (ed. 2001) a z poslední latinské edice Missale Romanum (ed. 2008). Tato doplnění uvádíme modrou barvou.
Kněz a přisluhující se odeberou ke křtitelnici, je-li v dohledu shromážděných věřících. Není-li křtitelnice snadno viditelná, koná se svěcení v presbytáři, kde je připravena nádoba s vodou.
Má-li být udělován křest, jsou před shromážděnou obec povoláni katechumeni, které doprovázejí kmotři. Jsou-li křtěny malé děti, přinesou je rodiče a kmotři.
Potom kněz promluví k přítomným těmito anebo podobnými slovy:
Bůh chce rozmnožit naše shromáždění křtem tohoto vyvoleného (této vyvolené, těchto vyvolených). Provázejme ho (ji, je) ke křtu svými modlitbami ve společenství všech svatých.
Dva zpěváci zpívají litanie. Všichni stojí (vzhledem k velikonoční době) a odpovídají.
Koná-li se delší průvod ke křtitelnici, zpívají se litanie během průvodu; v tom případě jsou katechumeni povoláni před průvodem. V čele průvodu se nese velikonoční svíce, za ní jdou katechumeni s kmotry, potom přisluhující, jáhen a kněz. Výzvu k přítomným říká kněz až před žehnáním křestní vody.
V litaniích se mohou přidat některá další jména svatých, především titulárního světce kostela nebo místního patrona a křestních patronů těch, kdo přijímají křest.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Nebo:
Kyrie, eleison. Kyrie, eleison.
Christe, eleison. Christe, eleison.
Kyrie, eleison. Kyrie, eleison.
Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás.
Svatý Michaeli, oroduj za nás.
Svatí Boží andělé, orodujte za nás.
Svatý Jene Křtiteli, oroduj za nás.
Svatý Josefe, oroduj za nás.
Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás.
Svatý Ondřeji, oroduj za nás.
Svatý Jene, oroduj za nás.
Svatá Maří Magdaléno, oroduj za nás.
Svatý Štěpáne, oroduj za nás.
Svatý Ignáci z Antiochie, oroduj za nás.
Svatý Vavřinče, oroduj za nás.
Svatý Václave, oroduj za nás.
Svatý Vojtěchu, oroduj za nás.
Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás.
Svatá Perpetuo a Felicito, orodujte za nás.
Svatá Anežko, oroduj za nás.
Svatý Řehoři, oroduj za nás.
Svatý Augustine, oroduj za nás.
Svatý Athanasie, oroduj za nás.
Svatý Basile, oroduj za nás.
Svatý Martine, oroduj za nás.
Svatý Cyrile a Metoději, orodujte za nás.
Svatý Benedikte, oroduj za nás.
Svatý Františku a Dominiku, orodujte za nás.
Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás.
Svatý Jene Maria Vianneyi, oroduj za nás.
Svatá Kateřino Sienská, oroduj za nás.
Svatá Terezie od Ježíše, oroduj za nás.
Všichni svatí a světice Boží, orodujte za nás.
Měj s námi slitování, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu vysvoboď nás, Pane.
Od smrti věčné vysvoboď nás, Pane.
Svým vtělením vysvoboď nás, Pane.
Svou smrtí a zmrtvýchvstáním vysvoboď nás, Pane.
Sesláním Ducha svatého vysvoboď nás, Pane.
I když jsme hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.
Dej těmto vyvoleným, ať se ve křtu narodí k tvému životu, prosíme tě, vyslyš nás.
Ježíši, Synu Boha živého, prosíme tě, vyslyš nás.
Bude-li po svěcení vody následovat křest, modlí se nyní kněz za přítomné katechumeny:
Missale Romanum (ed. 2008) upřesňuje, že má přitom kněz rozpjaté ruce.
Všemohoucí, věčný Bože,
sešli svého Ducha
na tohoto svého služebníka (tuto svou služebnici, tyto své služebníky),
který se má (která se má, kteří se mají)
skrze křest narodit k tvému životu,
a stůj při nás se svou láskou,
až ho (ji, je) budeme křtít:
učiň ty sám svou mocí,
čeho je naše pokorná služba znamením.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Potom kněz světí křestní vodu. S rozepjatýma rukama říká následující modlitbu:
Všemohoucí, věčný Bože,
tvá neviditelná moc působí,
že svátosti jsou viditelným znamením tvé milosti.
Stvořil jsi vodu a při různých příležitostech jsi ukazoval,
že její účinky naznačují náš křest.
Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami,
vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání.
A když jsi v přívalech potopy zničil hřích,
stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života.
Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem,
myslel jsi na ty, kdo budou pokřtěni.
A když byl tvůj Syn pokřtěn vodou Jordánu,
pomazal jsi ho Duchem svatým;
když visel na kříži,
vytryskla z jeho probodeného srdce krev a voda,
a když vstal z mrtvých, dal učedníkům přikázání:
Jděte a učte všechny národy
a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Shlédni tedy, Bože, na svou církev
a otevři jí pramen vody, tryskající do života věčného.
Kéž tvůj svatý Duch učiní tuto vodu
znamením milosti tvého jednorozeného Syna:
Ať svátost křtu smyje všechno staré a špatné,
aby člověk, stvořený k tvému obrazu,
povstal z vody a z Ducha svatého k účasti na tvém životě.
Kněz ponoří, pokud uzná za vhodné, paškál do vody – jednou nebo třikrát – a pokračuje:
Prosíme tě, Bože:
Ať skrze tvého Syna
sestoupí do tohoto křestního pramene síla Ducha svatého,
Drží paškál ve vodě a pokračuje:
aby všichni, kdo budou ve křtu
spolu s Kristem pohřbeni,
ve křtu s ním také vstali ze smrti k životu.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Potom kněz vytáhne paškál z vody a zvolá:
Prameny, velebte Pána,
chvalte a oslavujte ho navěky.
Nebo jiné zvolání.
Po posvěcení křestní vody a následující aklamaci lidu kněz vstoje vyzývá dospělé křtěnce, aby se spolu s rodiči a kmotry malých dětí odřekli ducha zla, jak je to uvedeno v křestních obřadech. Pokud dospělí křtěnci nebyli už dříve pomazáni olejem, při obřadech bezprostředně připravujících na křest, vykoná se pomazání olejem katechumenů v tuto chvíli. Potom kněz jednotlivě od každého dospělého křtěnce a, mají-li být pokřtěny také malé děti, společně od jejich rodičů a kmotrů vyžádá trojí vyznání víry, jak je to uvedeno v křestních obřadech. Je-li počet křtěnců velký, může se obřad upravit tak, že hned po odpovědi křtěnců, kmotrů a rodičů celebrant vyžádá a přijme obnovu křestního vyznání všech přítomných. Následuje křest dospělých křtěnců a dětí. Děti maže kněz po křtu křižmem. Všem, dospělým i dětem, se předá bílé roucho. Potom kněz nebo jáhen přijme z rukou přisluhujícího paškál a rozsvěcují se svíce pro nově pokřtěné. Biskup nebo, není-li přítomen, kněz, který dospělé pokřtil, udělí jim v presbytáři hned svátost biřmování, jak je to uvedeno v pontifikálu či v rituálu.
Celebrant použije některého z následujících tří způsobů; při větším počtu čekatelů křtu odpovídají na tyto otázky společně.
První způsob
Druhý způsob
Třetí způsob
Pokud se mazání olejem katechumenů nekonalo už při bezprostřední přípravě na křest, vykoná ho celebrant nyní; říká přitom:
Olej, kterým vás mažu, je znamením síly.
Vaší silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel,
neboť on žije a kraluje na věky věků.
Čekatel křtu:
Amen.
Toto mazání olejem katechumenů se dělá na prsou nebo na obou rukou nebo, pokud se to zdá být vhodné, i na jiných částech těla. Je-li čekatelů křtu větší počet, mohou celebrantovi pomáhat další kněží a jáhnové.
Potom, je-li třeba, řekne kmotr nebo kmotra celebrantovi jméno svého svěřence. A celebrant klade čekateli křtu (každému zvlášť) tyto otázky:
Hned po poslední odpovědi následuje obmytí křestní vodou.
Uděluje-li se křest litím vody, celebrant nabere křestní vodu, třikrát ji lije na skloněnou hlavu křtěnce a křtí ho ve jménu Nejsvětější Trojice:
Kmotr nebo kmotra (anebo oba) vloží přitom pravou ruku na pravé rameno křtěnce.
Uděluje-li se křest ponořením celého těla nebo pouze hlavy, je třeba dbát na to, aby se to nedělo způsobem, který by urážel stud a slušnost. Celebrant křtěnce nebo jeho hlavu třikrát ponořuje a pozvedá a jednou přitom vzývá Nejsvětější Trojici:
Kmotr nebo kmotra (anebo oba) se přitom křtěnce dotýkají.
Je vhodné, aby po křtu následovalo krátké zvolání lidu např.:
Nebo vhodný zpěv vyjadřující radost, vděčnost a děkování za přijatou Boží milost.
Při větším počtu křtěnců mohou celebrantovi pomáhat další kněží nebo jáhnové; každý z nich při ponořování nebo lití vody zároveň také říká příslušná slova. Trvá-li udělování křtu delší dobu, může přitom lid zpívat nebo se mohou číst biblické texty-anebo se zachová posvátné ticho.
Pokud se z nějakého zvláštního důvodu biřmování odděluje od křtu, vykoná celebrant po obmytí křestní vodou pomazání křižmem. Nejprve říká (pouze jednou, i při více křtěncích):
Všemohoucí Bůh vás vysvobodil z hříchu,
dal vám život z vody a z Ducha svatého,
přijal vás do společenství svého lidu.
A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista,
na kněze, proroka a krále,
označuje posvátným olejem i vás,
neboť patříte ke Kristu navěky.
Pokřtěný odpoví:
Amen.
Potom celebrant pokřtěného maže křižmem na temeni hlavy; nic přitom neříká. Při větším počtu křtěnců mohou některé z nich mazat křižmem další kněží nebo jáhnové.
Celebrant říká:
N, Bůh vás oblékl v Krista
a učinil z vás nového člověka.
Znamením této důstojnosti je bílé roucho,
které dostáváte.
Doneste je bez poskvrny až před soud
našeho Pána, Ježíše Krista,
abyste měl(a) život věčný.
Pokřtěný odpoví:
Amen.
Při slovech „Znamením této důstojnosti je bílé roucho“ obléká kmotr nebo kmotra pokřtěnému bílé roucho. Podle vhodnosti se může tento obřad vynechat.
Potom celebrant vezme paškál nebo se ho dotkne a řekne:
A nyní si kmotr(a) rozsvítí od paškálu svíci a předá ji svému kmotřenci (své kmotřence, svému svěřenci, své svěřence).
Kmotr nebo kmotra přistoupí, rozsvítí od paškálu svíci a předá ji svému svěřenci. A celebrant řekne:
Choďte vždycky ve světle Kristově,
žijte z víry až do konce,
a až Kristus přijde,
vyjděte mu vstříc se všemi svatými
a vejděte do království věčného.
Pokřtěný odpoví:
Amen.
Mezi křtem a biřmováním může celé shromáždění zpívat nějaký vhodný zpěv. Biřmování se může konat buď v presbytáři, nebo hned v křestní kapli. Pokud křtil biskup, je třeba, aby také hned biřmoval. V nepřítomnosti biskupa může biřmovat kněz, který křtil. Při větším počtu biřmovanců mohou tomu, kdo má biřmovat, pomáhat kněží, vybraní pro tuto službu.
Celebrant pokřtěného krátce osloví těmito nebo podobnými slovy:
Všemohoucí Bůh vás vysvobodil z hříchu, dal vám život z vody a z Ducha svatého a přijal vás do společenství svého lidu. A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, na kněze, proroka a krále, chce označit posvátným olejem také vás, abyste měl(a) jeho Ducha; toho Ducha, kterého seslal Pán Ježíš o letnicích na apoštoly a který přebývá v jejich nástupcích a v těch, kteří skrze ně uvěřili.
Také vám bude vtisknuta pečeť daru Ducha svatého, abyste byl(a) naplněn(a) jeho silou, byl(a) podoben (podobna) Kristu a vydával(a) svědectví o jeho smrti a vzkříšení, abyste byl(a) opravdovým členem (opravdovou členkou) jeho církve a aby se šířilo království Boží také skrze vaši víru a skrze vaši lásku.
Potom celebrant vstoje (kněží, kteří spolu s ním biřmují se postaví vedle něho), se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká:
Bratři a sestry,
skrze křest dal všemohoucí Otec
tomuto našemu bratru (této naší sestře) život věčný.
Modleme se,
aby mu (jí) dal plnost svého svatého Ducha,
aby ho (ji) svým Duchem pomazal
a potvrdil jeho (její) poslání,
jako pomazal a potvrdil svého. Syna,
našeho Pána Ježíše Krista.
A všichni se chvíli potichu modlí.
Celebrant vztáhne ruce nad všechny biřmovance (totéž učiní i kněží, kteří spolu s ním biřmují). A celebrant sám říká:
Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista,
tys dal ve křtu tomuto svému služebníku
(této své služebnici)
odpuštění hříchů a život věčný.
Sešli na něj (na ni) svého Ducha Utěšitele:
dej mu (jí) ducha moudrosti a rozumu,
ducha rady a síly,
ducha poznání a lásky,
a naplň ho (ji) duchem bázně před tebou.
Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni:
Amen.
Biřmovanec přistoupí k celebrantovi. Kmotr nebo kmotra položí pravou ruku na biřmovancovo rameno a řekne celebrantovi jeho jméno; anebo může své jméno říci sám biřmovanec.
Celebrant namočí špičku palce pravé ruky do svatého křižma, udělá palcem kříž na čele biřmovance a přitom říká:
N., přijměte pečeť daru Ducha svatého.
Biřmovaný odpoví:
Amen.
Celebrant dodá:
Pokoj vám.
Missale Romanum (ed. 2008) uvádí, že jestliže se křest a vysvětlující obřady nekonaly před oltářem, vrátí se všichni do presbytáře v průvodu jako předtím. Novokřtěnci nebo kmotři nesou rozžaté svíčky. Během průvodu se zpívá vhodný zpěv, mající křestní charakter, např. Viděl jsem pramen vody.
Potom kněz nebo jáhen přijme z rukou přisluhujícího paškál a rozsvěcují se svíce pro nově pokřtěné.
Po skončení křtu (a biřmování) všichni vstoje a s rozsvícenými svíčkami v rukou obnoví křestní vyznání, ledaže se tak stalo už hned po vyznání víry křtěnců (pokud byl křtěnců velký počet). Kněz promluví k věřícím těmito anebo podobnými slovy:
My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní vykonejme to, nač jsme se čtyřicet dní připravovali, a obnovme své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše, zřekněme se hříchu a slibme, že chceme sloužit Bohu v jeho svaté církvi.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, co působí?
Všichni: Ano.
Kněz:I všeho, čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Nebo:
Kněz: Chcete tedy žít ve svobodě dětí Božích, a zříkáte se proto hříchu?Potom kněz pokračuje:
Kněz: Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí na pravici Otcově?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?
Všichni: Věřím.
Kněz končí slovy:
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,
nás vysvobodil z hříchu
a dal nám život z vody a z Ducha svatého.
Kéž v nás svou milost chrání,
abychom byli s Kristem spojeni na věky věků.
O: Amen.
Kněz kropí lid svěcenou vodou.
Úkony i slova mají připomenout křest, který věřící přijali, jak vysvětluje dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 89).
Všichni přitom zpívají následující antifonu nebo jiný zpěv, mající křestní charakter.
Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu na pravé straně, aleluja. A všichni, k nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.
Mezitím se novokřtěnci odeberou na svá místa mezi věřící. Pokud se svěcení křestní vody nekonalo u křtitelnice, přisluhující přinesou do křtitelnice nádobu s vodou.
Jestliže v kostele není křtitelnice, svěcená voda se umístí na příhodné místo (Missale Romanum, ed. 2008).
Když kněz pokropil lid svěcenou vodou, odebere se k sedadlu. Vynechává se vyznání víry. Následují přímluvy, jichž se poprvé účastní také novokřtěnci.