POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ
Text je převzat z Pohřebních obřadů (© ČBK, Praha 1999; oproti originálu jsou vynechány některé varianty); mohou předcházet obřady v domě a mše sv. v kostele.
Když skončila modlitba po přijímání, anebo při pohřbu beze mše po skončení bohoslužby slova, následuje obřad posledního rozloučení.
Kněz může tento obřad vykonat v mešním rouchu nebo v pluviálu. Stojí přitom u rakve, obrácen tváří k lidu. Vedle něho stojí ministrant se svěcenou vodou a kadidlem.
Úvodní výzvu může kněz pronést těmito nebo podobnými slovy:
Je třeba prokázat našemu zemřelému poslední službu lásky, rozloučit se s ním a odevzdat Pánu Bohu.
Modleme se tedy s důvěrou:
Ať náš Bůh, který je Bohem živých,
vysvobodí našeho bratra (naší sestru) ze smrti,
ať je k němu ve svém soudu milosrdný
a odpustí mu (jí) jeho (její) dluhy.
Modleme se, aby Kristus, dobrý pastýř,
který dal život za své ovce,
našeho bratra (naši sestru) s Bohem smířil
a dovedl ho (ji) do věčné radosti.
Potom se všichni potichu modlí.
Následuje zpěv na rozloučenou; před ním, při něm a nebo po něm kropí kněz zemřelého svěcenou vodou a okuřuje kadidlem.
Věřím, že můj Vykupitel žije,
a že v den poslední ze země zase vstanu.
A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého.
Uvidím ho já, a ne jiný,
mé oči ho uvidí.
A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého.
Věčné odpočinutí dej mu, Pane,
a věčné světlo ať mu svítí.
A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého.
Potom říká kněz tuto nebo jinou modlitbu:
Do tvých rukou, Bože,
svěřujeme našeho bratra (naši sestru),
neboť věříme, že žije i když zemřel(a).
A prosíme tě:
Ať mu (jí) všechno,
čím se v lidské slabosti provinil(a),
tvá milosrdná láska odpustí.
Skrze Krista, našeho Pána.
Odpověď:
Amen.
Po této modlitbě se vynáší rakev se zemřelým kostela.
Doprovází-li kněz i shromáždění věřících zemřelého až na hřbitov,
je možno vykonat obřad posledního rozloučení až u hrobu.
Nemůže-li kněz doprovázet zemželého na hřbitov, mohou se věřící pomodlit modlitby u hrobu sami.
Může následovat průvod na hřbitov a uložení rakve do hrobu.