Zde uvedený obřad žehnání vody, kadidla a křídy se může slavit buď v předvečer, nebo v den slavnosti Zjevení Páně; bez ohledu na to, zda se tato slavnost koná 6. ledna nebo se překládá na následující či předchozí neděli.
Pokropení vodou požehnanou o slavnosti Zjevení Páně navazuje na starobylé liturgické texty připomínající Janův křest pokání, při němž Kristus sestoupil do Jordánu a „prameny vod byly posvěceny", a zachovává se dodnes zejména u křesťanů východních obřadů.
Požehnanou křídou označují věřící svá obydlí znamením kříže, popřípadě třemi křížky a začátečními písmeny tradovaných jmen tří mudrců, chápanými též jako přání a prosba: Kristus ať žehná tomuto příbytku (Christus mansionem benedicat). Někde je také zvykem spojovat toto označování příbytků se zde uvedeným obřadem žehnání rodin při výroční návštěvě v jejich domech
Ve spojení se mší koná toto žehnání kněz; mimo mši může tuto bohoslužbu vést jáhen.
ÚVOD A ŽEHNÁNÍ VODY
Na začátku kněz řekne:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Všichni se žehnají křížem a odpovědí:
Amen.
Potom kněz pozdraví přítomné těmito nebo podobnými slovy, vycházejícími především z Písma svatého:
Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha ať je s vámi se všemi.
Všichni odpovědí:
I s tebou.
Po úvodním pozdravu osloví kněz přítomné těmito nebo podobnými slovy, aby je připravil k účasti na slavení obřadu:
Na Kristu se zjevila Boží sláva, on, Syn Boží, se stal člověkem, aby nám dal účast na svém božství. Spasil nás v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým. Prosme Boha, aby požehnal tuto vodu, kterou budeme pokropeni, a aby v nás zachoval, co jsme na křtu přijali.
A po chvíli ticha pokračuje:
Odpověď:
Požehnaný jsi, Bože, navěky.
Odpověď:
Požehnaný jsi, Bože, navěky.
Odpověď:
Požehnaný jsi, Bože, navěky.
Následuje pokropení přítomných touto právě požehnanou vodou. Uzná-li kněz za vhodné, může přitom procházet kostelem. Mezitím se může zpívat následující zpěv:
Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh (Žl 51 (50), 9) nebo jiný vhodný zpěv.
Po návratu k sedadlu stojí kněz obrácen k lidu, a když skončil zpěv, říká se sepjatýma rukama:
Odpověď:
Amen.
Hned potom následuje chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a mše pokračuje jako obvykle až do evangelia.
Kde je to zvykem, mohou být po evangeliu ohlášeny pohyblivé svátky příslušného roku; jáhen nebo zpěvák je podle starobylého církevního ustanovení ohlašuje od ambonu takto:
Milovaní bratři a sestry, oznamujeme vám, že tak jako nám Boží milosrdenství dopřálo radovat se ze slavnosti Narození Páně, budeme se radovat také ze Vzkříšení šeho Spasitele.
ŽEHNÁNÍ KADIDLA A KŘÍDY
Po homilii přinesou přisluhující před kněze kadidlo a křídu a následuje jejich žehnání. Nejprve kněz osloví přítomné těmito nebo podobnými slovy, aby je připravil k účasti na slavení obřadu:
Mudrci od východu projevili svými dary víru v Ježíšovo božství: přišli, aby spatřili novorozeného krále, a nalezli chudé bezmocné dítě; ale ve světle víry poznali, že je to Syn Boží. Spolu s nimi vyznejme svou víru i my, a vnější projevy naší úcty ať jsou provázeny vnitřní opravdovostí.
Po chvíli ticha pak pokračuje:
Všichni odpovědí:
Amen.
Kadidlo a křídu může kněz pokropit vodou, kterou požehnal na začátku bohoslužby.
Následuje vyznání víry a mše pokračuje obvyklým způsobem. Při okuřování je vhodné použít nově požehnaného kadidla.