Památka Panny Marie, Matky církve

Pondělí po Seslání Ducha Svatého

Památka Panny Marie, Matky církve byla zavedena papežem Františkem v dekretu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 11. února 2018. Formulář je z votivní mše o Panně Marii, Matce církve (Český misál, s. 939).
Kde se po slavnosti Seslání Ducha Svatého schází v kostele větší počet lidí, může se opakovat mše z neděle Seslání Ducha Svatého anebo slavit votivní mše o Svatém Duchu (srov. Český misál, s. 241), ale pouze jestliže to vyžaduje nějaká opravdová potřeba nebo pastorační užitek. Jinak má přednost závazná památka. (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, č. 376)
V případě, že se tato památka střetne s jinou památkou, je zapotřebí následovat obecné zásady Všeobecných ustanovení o liturgickém roku a o kalendáři. Protože je památka Panny Marie, Matky církve, spojena se slavností Seslání Ducha Svatého, má mít v případě, že se střetne s jinou památkou některého svatého nebo blahoslaveného, podle liturgické tradice týkající se hierarchie mezi osobami přednost památka blahoslavené Panny Marie.

 

Vstupní antifona – Srov. Sk 1,14

Učedníci jednomyslně setrvávali v modlitbách
spolu s Ježíšovou matkou Marií.

 

Vstupní modlitba

Bože, milosrdný Otče,
tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži
svou Matku, Pannu Marii, také naší Matkou;
dej, ať s její láskyplnou pomocí
tvá církev stále roste svatostí svých členů
a shromažďuje v sobě všechny národy.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...

 

Čtení jsou vlastní – osvětlují tajemství duchovního mateřství, které je obsahem slavené mše. Je nutné je číst namísto evangelia z feriálního lekcionáře. (srov. Úvod k mešnímu lekcionáři, ed. 1981, čl. 83)

 

1. čtení – Gn 3,9-15.20 (vlastní)

Stala se matkou všech živých

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“ Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.

Nebo: Sk 1,12-14 (vlastní)

Setrvávali v modlitbách s Ježíšovou matkou Marií.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Když byl Ježíš vzat do nebe, vrátili se apoštolové do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

 

Mezizpěv – Žl 87,2.3+5.6–7 (vlastní)

Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!

Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů:
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat:
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

 

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Šťastná Panno, tys porodila Pána;
blahoslavená Matko církve,
ty nám pomáháš uchovat si Ducha tvého Syna. Aleluja.

 

Evangelium – Jan 19,25-34 (vlastní)

To je tvůj syn. To je tvá matka.

Slova svatého evangelia podle Jana.

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.

 

Modlitba nad dary

Přijmi, Bože, dary, které klademe na oltář,
proměň je ve svátost naší spásy
a dej, ať v nás účast na oběti tvého Syna
přináší svůj užitek:
ať následujeme příklad Panny Marie, Matky církve,
a podobně jako ona s láskou spolupracujeme
na díle vykoupení.
Skrze Krista, našeho Pána.

 

Eucharistická modlitba

Maria v dějinách spásy

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
a abychom tě chválili a velebili za tvé veliké skutky,
kterés pro naši spásu učinil blahoslavené Panně Marii.

Neboť ona s čistým srdcem přijala tvé Slovo,
ve svém panenském lůně počala Krista,
a stála u kolébky církve.
Ona je matkou všech:
když Kristus umíral, odkázal jí ty, které miloval,
a všechny, jimž svou smrtí otevřel život věčný.
A když s apoštoly toužebně očekávala tvého zaslíbeného Ducha,
dala církvi příklad vytrvalé modlitby.
A tak ve slávě, kterou má u tebe,
s mateřskou láskou stále bdí nad tvou církví
a provází nás na cestě k tobě,
až do dne, kdy nás Kristus shromáždí v tvém království.

Skrze něho tě společně chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

 

Antifona k přijímání – Srov. Jan 2,1.11

Byla svatba v galilejské Káně
a byla tam Ježíšova matka;
Ježíš tam zjevil svou slávu
a jeho učedníci v něj uvěřili.

Nebo: Srov. Jan 19,26-27

Když Ježíš uviděl pod křížem svou matku,
řekl učedníkovi, kterého měl rád:
»To je tvá matka.«

 

Modlitba po přijímání

Bože, ty nás posiluješ chlebem života a kalichem spásy;
vyslyš naše prosby
a dej, ať tvá církev s mateřskou pomocí Panny Marie
hlásá evangelium všem národům,
aby celý svět měl účast na plnosti darů Ducha Svatého.
Skrze Krista, našeho Pána.


zpět