Když Ježíš procházel podél Galilejského moře, uviděl Jakuba, syna Zebedeova, a jeho bratra Jana, jak spravují své sítě; a povolal je.
Všemohoucí, věčný Bože,
tys povolal svatého Jakuba,
aby jako první z apoštolů
potvrdil věrnost tvému evangeliu prolitím své krve;
dej, ať toto jeho svědectví posiluje tvou církev
a jeho přímluva u tebe ať ji stále chrání.
Prosíme o to skrze tvého Syna...
Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany:
„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud,
jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách,
žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem,
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem
a přinesou své snopy.
Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.
Můj kalich budete pít.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
K Ježíšovi přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
Očisť nás, Bože, utrpením svého Syna
a smyj naše viny jeho krví prolitou pro naši spásu,
aby se ti zalíbila naše dnešní účast na jeho oběti,
vždyť slavíme svátek toho,
který jako první z apoštolů pil z jeho kalicha utrpení.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Apoštolové jako pastýři Božího lidu
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť tys Pastýř věčný:
svůj lid nikdy neopouštíš
a skrze svaté apoštoly jej ustavičně chráníš;
vždyť v pastýřích,
kteří podle tvé vůle vedou tvou církev,
je uprostřed nás tvůj Syn, náš Pán Ježíš Kristus.
Skrze něho tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Apoštolové jako základ církve
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on založil na apoštolech svou církev,
aby byla v každé době znamením jeho přítomnosti
a všem lidem zvěstovala tvé království.
A proto nyní, vždycky a navěky
chceme zpívat píseň o tvé slávě,
a se všemi nebeskými zástupy voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Pili z kalicha Páně a stali se Božími přáteli.
Děkujeme ti, Bože, za to,
žes nás dnes, o svátku svatého apoštola Jakuba,
posilnil svátostným pokrmem;
radujeme se z toho a prosíme tě,
abys nás na jeho přímluvu stále provázel svou pomocí.
Skrze Krista, našeho Pána.