19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

 

Vstupní antifona – Srov. Žl 74,20.19.22.23

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

Úkon kajícnosti je možné nahradit Obřadem svěcení vody a pokropení lidu.

 

Vstupní modlitba

Všemohoucí, věčný Bože,
tys nám poslal Ducha svého Syna
a přijal jsi nás za vlastní;
a proto k tobě smíme volat jako k Otci:
upevni, co jsi v nás započal,
abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...

 

Čtení z Písma podle ročního cyklu

1. čtení - 1 Král 19,9a.11-13a

Postav se na hoře před Hospodinem!

Čtení z první knihy Královské.

Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

 

Mezizpěv – Žl 85,9ab+10.11-12.13-14

Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása mu půjde v patách.

 

2. čtení – Řím 9,1-5

Přál bych si, abych já sám byl proklet pro své bratry.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem Svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus – Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.

 

Zpěv před evangeliem – Žl 130,5

Aleluja. Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo. Aleluja.

 

Evangelium – Mt 14,22-33

Rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“

1. čtení - 1 Král 19,4-8

Šel v síle toho pokrmu až k Boží hoře.

Čtení z první knihy Královské.

Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

 

Mezizpěv – Žl 34,2-3.4-5.6-7.8-9

Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.

Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.

Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.

 

2. čtení – Ef 4,30-5,2

Žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy (zásluhy). Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

 

Zpěv před evangeliem – Jan 6,51

Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

 

Evangelium – Jan 6,41-51

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: `Sestoupil jsem z nebe?' Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha.' Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

1. čtení - Mdr 18,6-9

Čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal.

Čtení z knihy Moudrosti.

Ta noc, (v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů), byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal. Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých (rodičů) a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.

 

Mezizpěv – Žl 33,1+12.18-19.20+22

Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina,
sluší se, aby ho dobří chválili.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí,
nad těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti,
aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
jak doufáme v tebe.

 

2. čtení – Žid 11,1-2.8-19

Čekal na město, které sám Bůh vystaví a založí.

Čtení z listu Židům.

Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra (ho vedla k tomu), aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s (pevnými) základy, které sám Bůh vystaví a založí. I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece (dost) času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh) zkoušel. Svého jediného syna (chtěl) obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také (Izáka) dostal nazpátek i jako předobraz.

 

Zpěv před evangeliem – Mt 24,42a.44

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.

 

Evangelium – Lk 12,32-48

I vy buďte připraveni.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: `Můj pán hned tak nepřijde,' a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

 

Odpověď na Boží slovo

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.

Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

 

Modlitba nad dary

Přijmi, Bože, tyto dary,
které tvá církev klade na oltář;
tys nám je dal a ty je také svou mocí proměníš,
aby ve spojení s Kristovou obětí přinášely světu spásu.
Skrze Krista, našeho Pána.

 

Eucharistická modlitba

Kristus z nás vytvořil Boží lid.

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť to je veliké jeho dílo
a to je velikonoční tajemství:
slavně nás vysvobodil z otroctví hříchu a smrti
a učinil z nás tvůj vyvolený národ,
královské kněžstvo, tvé vlastnictví a tvůj svatý lid,
a vyvedl nás z temnot do tvého podivuhodného světla,
abychom všude hlásali tvé veliké skutky.

A proto s andělskými sbory,
které stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouží,
a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Tajemství vykoupení

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť ty ses smiloval nad lidstvem, když zabloudilo,
a dals nám svého jednorozeného Syna:
stal se člověkem a narodil se z Panny,
svým křížem nás vysvobodil ze smrti
a svým vzkříšením nám dal život věčný.

Skrze něho tě chválíme a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Spása lidstva skrze smrt Syna člověka

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť v tom poznáváme tvou velikou slávu,
že se tvá božská moc ukázala skrze lidskou bezmocnost:
vždyť tvůj Syn, náš Pán Ježíš Kristus,
se vydal napospas smrti,
a nás, smrti vydané, ze smrti zachránil.

Skrze něho andělé chválí tvé jméno,
hledí na tvou tvář a ustavičně se radují.
Také my se připojujeme k jejich chvalozpěvu,
vyznáváme tě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Kristus v dějinách spásy

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on se narodil, aby nám dal nový život,
vzal na sebe bolest a smrt, aby nás osvobodil od hříchu,
vstal z mrtvých, aby nám otevřel bránu nesmrtelnosti,
usedl po tvé pravici, aby nám připravil místo v tvém království.

A proto tě chválíme a s anděly a se všemi svatými
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Tvorstvo chválí Stvořitele

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť ty jsi Stvořitel všeho:
celý vesmír má v tobě počátek
a ve tvých rukou je všechen čas.
Člověka jsi stvořil k svému obrazu a svěřil mu nesmírnost světa,
aby vládl nade vším tvorstvem
a ve všem tě velebil a oslavoval
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

A proto ti děkujeme a s celým vesmírem
a všemi nebeskými zástupy
hlásáme tvé veliké skutky a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

První dary Ducha jako závdavek vzkříšení k věčnému životu

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť v tobě žijeme, pohybujeme se a jsme
a láska, kterou nás každodenně naplňuješ,
je v nás počátkem života věčného;
vždyť ty nám dáváš téhož životodárného Ducha,
skrze něhož jsi Ježíše vzkřísil z mrtvých;
v něm máme naději, že i my z mrtvých vstaneme.

A proto nyní, vždycky a navěky chceme zpívat píseň o tvé slávě,
a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Kristova poslušnost nás smířila s Bohem

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť tys tak miloval svět,
žes k naší spáse poslal svého jediného Syna:
stal se člověkem, žil náš život
a podobal se nám ve všem, kromě hříchu,
a co jsme neposlušností ztratili,
on nám svou poslušností vrátil;
a ty v nás miluješ, co jsi miloval v něm.

Skrze něho tě, Bože, chválíme
a s anděly a všemi svatými radostně voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Dokonalá jednota Boží je základem jednoty církve

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť my hříšníci jsme byli od tebe daleko,
ale skrze krev tvého Syna jsme ti blízko
a tvůj Duch nás shromažďuje vjedno,
abychom také my byli v tobě, jako je v tobě tvůj Syn.
Vždyť jsme tělem Kristovým a chrámem tvého Ducha
a chceme ti vydávat svědectví
a chválit tvou dobrotu a moudrost.

A proto se připojujeme k chvále, kterou ti vzdávají nebesa,
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

 

 

Antifona k přijímání – Žl 147,12.14

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.

Nebo: Jan 6,51

Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa, praví Pán.

 

Modlitba po přijímání

Přijetím svátostného pokrmu
dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti;
dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu
a otevře světlu tvé pravdy.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

 


zpět