1. čtení – Gn 1,20–2,4a

Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“ Nastal večer, nastalo jitro – den pátý. Potom Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak. Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“ Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil; stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi.“ A připojil: „Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvěři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny.“ A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý. Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal. Bůh požehnal sedmému dni a posvětil ho, neboť v něm přestal s veškerým svým dílem, které stvořil a udělal.To je původ nebe a země, jejich stvoření.

Mezizpěv – Žl 8,4-5.6-7.8-9

Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš,
co je smrtelník, že se o něho staráš?

Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
položils mu k nohám všechno:

Ovce i veškerý dobytek,
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři,
vše, co se hemží na stezkách moří.

1. čtení – 1 Král 8,22-23.27-30

Řekl jsi: „Zde bude mé jméno!“ Vyslyš prosbu svého izraelského lidu.

Čtení z první knihy Královské.

Šalomoun se postavil před Hospodinův oltář v přítomnosti celého shromáždění Izraele, roztáhl své dlaně k nebi a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha nahoře na nebi ani dole na zemi podobného tobě. Zachováváš smlouvu a přízeň svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem. Což vskutku může Bůh bydlet na zemi? Hle, nebe a nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, tím méně tento dům, který jsem zbudoval. Obrať se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě, Hospodine, můj Bože, a vyslyš jeho volání a modlitbu, kterou tvůj služebník dnes k tobě vznáší. Tvé oči ať jsou upřené na tento dům v noci i ve dne, na místo, o němž jsi řekl: `Zde bude mé jméno!' Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj služebník modlí na tomto místě. Vyslyš prosbu svého služebníka i svého izraelského lidu, kdykoli se budou modlit na tomto místě. Vyslyš na místě, kde trůníš, v nebi, vyslyš a odpusť!“

Mezizpěv – Žl 84,3.4.5+10.11

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!

Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.

I vrabec si nalézá příbytek
a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
Tvé oltáře, Hospodine zástupů,
můj králi a můj Bože!

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě,
stále tě mohou chválit.
Štíte náš, Bože, pohleď,
popatř na tvář svého pomazaného!

Věru, lepší je den v tvých nádvořích
než jinde tisíc:
raději budu stát na prahu domu svého Boha
než přebývat ve stanech bezbožníka.

Obnova všeho v Kristu

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu
a na jeho plnosti máme všichni účast.
Byl rovný tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,
a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.
A tys ho nade všechno povýšil
a on je věčnou spásou všech, kdo ho následují.

A proto tě celý vesmír oslavuje
a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.
Také my tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Stvoření, hřích a vykoupení

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť tvá dobrota člověka stvořila,
spravedlnost odsoudila
a tvé milosrdenství vykoupilo
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Skrze něho tě chválíme a oslavujeme
a se všemi nebeskými zástupy radostně voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Oslava Boha za stvoření a vykoupení

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on je tvé Slovo, jímž všechno tvoříš,
on je tvůj milovaný Syn, v němž všechno obnovuješ.
A proto ti všechno slouží,
vykoupený vesmír tě chválí
a tvoji svatí ti vzdávají díky.

Také my tě chválíme a také my ti děkujeme
a se všemi nebeskými zástupy tě oslavujeme a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Chvála Boží skrze Krista

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on je jediný Prostředník mezi námi a tebou:
tys nám ho dal, abychom tě skrze něho chválili
a abychom ti skrze něho děkovali;
bez něho není naše děkování tebe důstojné,
a je spasitelné jen skrze něho.

V něm tě chválí nebe i země,
v něm tě chválí všichni andělé a bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Vyznání víry v Krista Vykupitele

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on za nás zemřel,
a my si jeho smrt ve společenství lásky připomínáme,
on vstal z mrtvých,
a my jeho vzkříšení s vírou vyznáváme,
on jednou slavně přijde,
a my na jeho příchod s důvěrou čekáme.

Skrze něho tě chválíme
a s anděly a se všemi svatými
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Kristus nám přináší spásu

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
Otče svatý, abychom ti vždycky a všude
vzdávali díky skrze Ježíše Krista.

Neboť on je tvé Slovo, skrze něž všechno tvoříš,
on je Spasitel a Vykupitel, kteréhos nám poslal,
on je tvůj milovaný Syn:
mocí svatého Ducha se stal člověkem,
narodil se z Panny
a aby naplnil tvou vůli
a učinil z nás tvé vlastnictví a tvůj svatý lid,
rozepjal ruce a dal se přibít na kříž,
přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.

A proto společně s anděly a se všemi svatými
hlásáme tvou slávu a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...