Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Aleluja.
Říká se Sláva na výsostech Bohu.
Bože, ty nám dopřáváš,
abychom každý rok prožívali radost
ze vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista;
dej, ať se naše velikonoční radost
jednou promění v radost věčnou.
Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého ...
Co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď!
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve tři hodiny odpoledne, v hodinu určenou k modlitbě, šli Petr a Jan nahoru do chrámu. A právě tam přinášeli jednoho muže, chromého od narození. Den co den ho posazovali k chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo přicházeli do chrámu. Když viděl Petra a Jana, jak chtějí vejít do chrámu, prosil je o almužnu. Petr s Janem se však na něj upřeně zadíval(i) a vyzval(i) ho: „Podívej se na nás!“ On tedy na ně pohleděl a čekal, že něco dostane. Ale Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku a zdvihl ho. V tom okamžiku mu vstoupila síla do nohou a do kotníků: vyskočil, postavil se a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil sem tam, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha. Poznali ho, že je to ten žebrák, co sedával u Krásné brány chrámu, a byli plni úžasu a jako bez sebe nad tím, co se s ním stalo.
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina.
Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno,
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!
Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného,
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu,
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem,
na svou přísahu Izákovi.
Aleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Aleluja.
Poznali Ježíše při lámání chleba.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
Neříká se vyznání víry.
Slavíme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna
a prosíme tě:
dej, ať nám účast na jeho oběti prospěje
ke zdraví duše i těla.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
abychom ti, Bože, vždycky a všude vzdávali díky;
abychom tě chválili a oslavovali
zvláště nyní o Velikonocích.
Vždyť naše velikonoční oběť je tvůj Kristus.
On je ten Beránek, který byl zabit za hříchy světa:
svou smrtí naši smrt přemohl
a svým vzkříšením obnovil život.
Skrze něho vstoupila do světa tvá radost,
a celý vesmír a mocné zástupy andělů
zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý…
Užívá-li se římského kánonu, říká se vlastní V tomto společenství, a Přijmi tedy.
V tomto společenství slavíme velikou noc,
kdy náš Pán Ježíš Kristus vpravdě vstal z mrtvých;
a také uctíváme slavnou Pannu Marii,
Rodičku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista, ...
Přijmi tedy milostivě, Bože,
oběť svých služebníků i celé své rodiny.
Přijmi tuto oběť zvláště za ty,
kdo se znovu narodili z vody a z Ducha Svatého
a dostali od tebe odpuštění všech hříchů.
Dej našim dnům svůj řád a mír.
Vysvoboď nás od věčné záhuby a připočti k zástupu vyvolených.
Učedníci poznali Pána Ježíše při lámání chleba. Aleluja.
Prosíme tě, Bože,
ať nás přijímání těla a krve tvého Syna
očišťuje od všeho starého a špatného,
abychom žili novým způsobem života.
Skrze Krista, našeho Pána.
Při propuštění lidu se dnes říká:
Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja.
O: Bohu díky, aleluja, aleluja.