Pozn: text z Českého misálu jsme na vybraných místech doplnili zpřesněními z Caeremoniale episcoporum (ed. 1984), z dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (ed. 2001) a z poslední latinské edice Missale Romanum (ed. 2008). Tato doplnění uvádíme modrou barvou.
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 82) říká, že první část vigilie spočívá v symbolických úkonech a gestech, které třeba konat důstojně a vznešeně, aby věřící opravdu pochopili jejich smysl a význam předkládaný výzvami a liturgickými modlitbami.
V kostele se zhasnou všechna světla. Na vhodném místě mimo kostel je připravena hranice. Tam se také shromáždí lid.
Plamen ohně má být takový, aby opravdu mohl rozehnat tmu a osvítit noc. (Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, čl. 82)
Přijde kněz s přisluhujícími, jeden z nich nese velikonoční svíci.
Missale Romanum (ed. 2008) upřesňuje, že se v průvodu nenese procesní kříž se svícemi a Caeremoniale episcoporum (čl. 338), že kadidelnice je bez uhlíků.
Paškál podle dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 82) má být pro pravdivost znamení zhotoven z vosku, každý nový rok, jen jeden, dostatečně velký, nikdy ne padělaný, aby mohl vyjádřit, že Kristus je světlo světa.
Kněz pozdraví shromážděný lid obvyklým způsobem.
Podle Missale Romanum (ed. 2008) to znamená obvyklé znamení kříže „Ve jménu Otce, i Syna...“ a pozdrav „Pán s vámi“.
Uvede lid krátce do této noční vigilie těmito anebo podobnými slovy:
V této veliké noci křesťané na celém světě bdí a modlí se, poslouchají slovo Boží a slaví Kristovo vítězství nad smrtí. Připojme se k nim s vírou, že náš Pán Ježíš Kristus přemohl také naši smrt, že skrze něho také my žijeme v Bohu, že jeho vzkříšení je naše vzkříšení.
Potom žehná oheň.
Má přitom rozpjaté ruce, jak uvádí Missale Romanum (ed. 2008).
Modleme se.
Bože, požehnej + tento oheň (tento plamen).
Ať nám připomíná tvého Syna,
v němž nám zazářila tvá sláva.
Očisti naše srdce a dej,
ať se v nás rozhoří veliká touha po tobě,
aby světlo této veliké noci bylo předobrazem tvé slávy,
kterou nám připravuješ ve svém království.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Odpovídá-li přirozené povaze účastníků, aby důstojnost a význam velikonoční svíce byly zdůrazněny nějakými symboly, může se to učinit tímto způsobem:
Po požehnání ohně přinese jeden z přisluhujících velikonoční svíci před kněze. Ten do ní rydlem vyryje kříž, řecká písmena Alfa a Omega, mezi ramena kříže čtyři číslice označující letopočet, a přitom říká:
Kristus včera i dnes,
začátek i konec,
alfa i omega,
Kristus je Pán všech věků,
on vládne dějinám,
jeho je království i moc i sláva
po všechny věky věků. Amen.
Když kněz vyryl do paškálu kříž a ostatní symboly, může do něho také zasadit pět kadidlových zrn, na způsob kříže, a přitom říká:
Pro své slavné
svaté rány
kéž nás chrání
a zachrání
Kristus Pán ukřižovaný.
Od nového ohně rozsvítí kněz velikonoční svíci a říká:
Ať slavné Kristovo vzkříšení
naši tmu ve světlo promění.
Tyto symbolické úkony se mohou vykonat buď všechny, nebo jen některé, podle místních pastoračních podmínek a okolností.
Kde by bylo nesnadné rozdělat oheň mimo kostel, přizpůsobí se žehnání ohně místním okolnostem. Věřící se shromáždí v kostele. Kněz a přisluhující, nesoucí velikonoční svíci, se odeberou ke kostelnímu vchodu. Lid, pokud je to možné, se otočí směrem ke knězi. Následuje pozdrav a výzva, žehnání ohně a příprava svíce.
(Missale Romanum (ed. 2008) pozměňuje místa zpěvu aklamace „Světlo Kristovo“: 1. u kostelního vchodu; 2. vprostřed kostela; 3. před oltářem. Po prvním zvolání rozsvěcí svoji svíčku sám kněz, po druhém všichni ostatní.)
Missale Romanum (ed. 2008) dodává, že po zapálení svíce jeden z přisluhujících vloží hořící uhlíky do kadidelnice a kněz obvyklým způsobem nasype kadidlo.
Jáhen (anebo není-li, tedy sám kněz) vezme velikonoční svíci, drží ji pozdviženou a zpívá:
Světlo Kristovo.
Všichni odpovídají:
Sláva tobě, Pane.
Průvod vchází do kostela, první jde ten, kdo nese velikonoční svíci. Užívá-li se kadidla, jde první přisluhující nesoucí kadidelnici.
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 83) vysvětluje symboliku průvodu, jako synové Izraele byli za noci vedeni ohnivým sloupem, tak křesťané kračejí za vzkříšeným Kristem.
V průvodu následují kněží, přisluhující a lid se zhasnutými svícemi v rukou (Missale Romanum, ed. 2008).
U kostelního vchodu se průvod zastaví, jáhen znovu pozdvihuje velikonoční svíci a zpívá podruhé:
Světlo Kristovo.
Všichni opět odpovídají:
Sláva tobě, Pane.
A všichni si rozsvítí svíčky od velikonoční svíce.
Když dojde jáhen před oltář, zastaví se potřetí a obrácen k lidu zpívá naposled:
Světlo Kristovo.
A všichni odpovídají:
Sláva tobě, Pane.
Potom se rozsvítí v kostele všechna světla (kromě oltářních svící)
Po příchodu k oltáři jde kněz k sedadlu. Jáhen odloží svíci na připravený svícen uprostřed presbytáře nebo vedle ambonu. Užívá-li se kadidla, nasype ho kněz do kadidelnice jako před evangeliem. Jáhen žádá kněze o požehnání a kněz říká potichu:
Ať ti Bůh očistí srdce i ústa, abys dobře zvěstoval velikonoční chvalozpěv, a ať ti k tomu dá své + požehnání.
O: Amen.
Toto požehnání se vynechává, zpívá-li velikonoční chvalozpěv někdo jiný než jáhen.
Jáhen (kněz) okouří knihu a paškál, a zpívá velikonoční chvalozpěv na ambonu nebo u pultu. Všichni při tom stojí a drží rozsvícené svíčky.
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 84) popisuje chvalozpěv, který vypráví velkou lyrickou básní o celém velikonočním tajemství vsazeném do plánu spásy.
V případě nutnosti může zpívat velikonoční chvalozpěv i zpěvák, který není jáhnem. Ten ovšem vynechává slova uvedená v závorce Prosím vás tedy…chválu této svíce a pozdrav Pán s vámi.
Velikonoční chvalozpěv se může zpívat buď celý, anebo zkrácený. Biskupské konference mohou stanovit, aby se zpěv velikonočních chvalozpěvu prokládal nějakým vhodným zvoláním lidu.
Delší text velikonočního chvalozpěvu. (Kratší text naleznete zde).
Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále
zazni, polnice, a zvěstuj spásu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září
a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě
rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi,
zkrášlená leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu
ať tento svatý dům Boží
zní ozvěnou té radosti!
( Prosím vás tedy, drazí bratři,
když hledíte na tak obdivuhodně jasné a svaté světlo,
vzývejte spolu se mnou
milosrdného a všemohoucího Boha.
On mě bez mých zásluh milostivě přidružil ke sboru jáhnů;
kéž mě tedy naplní jasem svého světla
a dá mi vyzpívat chválu této svíce.
V: Pán s vámi.
O: I s tebou. )
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
abychom neviditelného Boha, všemohoucího Otce,
i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista
oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.
Dnes je slavnost veliké noci,
kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.
To je ta noc,
ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti,
kdysi vyvedl z Egypta;
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.
To je tedy ta noc,
kdy jas ohnivého sloupu
zahnal temnotu hříchu.
To je noc,
která dnes na celém světě
vzdaluje věřící v Krista od nepravostí světa a od tmy hříchu,
vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.
To je ta noc,
v níž Kristus pouta smrti rozlomil
a jako vítěz vystoupil z hrobu.
Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.
Ó, jak obdivuhodně se sklání k nám
tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův,
který Kristus zahladil svou smrtí.
Ó šťastná vina,
pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!
Ó vskutku blažená noc,
ta jediná směla znát čas i hodinu,
kdy Kristus vstal z říše zemřelých!
To je ta noc, o které je psáno:
„Noc jako den se rozjasní“
a „Noc je mým světlem ve všech mých radostech“.
A tak posvěcená tato noc
zahání hříchy, smývá viny,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci.
V této milostiplné noci přijmi tedy, Otče svatý,
tento chvalozpěv jako večerní oběť,
kterou ti přináší přesvatá církev,
když rukama svých služebníků
slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.
Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci
připravila pilná včela.
Ó vpravdě blahodárná noc,
která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože,
ať tato svíce, ke cti tvého jména zasvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem,
aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni
a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých
a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn Ježíš Kristus.
On s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Kratší text naleznete zde.