Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
Milosrdný Bože,
očišťuj a upevňuj svou církev,
a protože bez tvé pomoci neobstojí,
stále ji veď svou milostí.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
Mnoho malomocných bylo v izraelském národě, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.
Čtení z druhé knihy Královské.
Náman, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána vlivným mužem a váženým pro vítězství, které Hospodin popřál skrze něj Aramejcům, ale byl malomocný. Když jednou Aramejci vyšli v houfech k nájezdu, zajali z izraelské země malou dívku, která se stala služkou u Námanovy ženy. Řekla své paní: „Kéž by byl můj pán u proroka v Samaří, ten by ho zbavil jeho malomocenství.“ Náman to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvila dívka z izraelské země.“ Aramejský král řekl: „Nuže, jdi tam, pošlu dopis izraelskému králi.“ Náman šel a vzal s sebou deset talentů stříbra, šest tisíc šiklů zlata a desatero svátečních šatů a přinesl izraelskému králi dopis tohoto znění: „Zároveň s tímto dopisem posílám k tobě svého služebníka Námana, abys ho zbavil malomocenství.“ Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl svůj šat a zvolal: „Copak jsem Bůh, abych rozhodoval o životě a smrti, že ke mně posílá člověka, abych ho zbavil malomocenství? Je zřejmé, sami to vidíte, že hledá proti mně záminku!“ Když se Elizeus dozvěděl, že si izraelský král roztrhl šat, poslal k němu vzkaz: „Proč sis roztrhl šat? Ať přijde ke mně a pozná, že je v Izraeli prorok.“ Náman tedy přijel se svým spřežením a vozem a zastavil se u dveří Elizeova domu. Elizeus poslal k němu posla se vzkazem: „Jdi se umýt sedmkrát v Jordáně a tvé tělo se obnoví; jdi a budeš čistý!“ Náman se rozhněval a odcházel se slovy: „Řekl jsem si: Jistě mi vyjde vstříc a osobně přede mnou bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, vztáhne ruku k nemocnému místu a zbaví mě malomocenství. Copak nejsou lepší Abana a Parpar, řeky damašské, než všechny vody izraelské? Nemohl bych se umýt v nich, abych byl čistý?“ Obrátil se s hněvem a odcházel. Tu přistoupili jeho služebníci a domlouvali mu: „Otče, kdyby ti prorok nařídil něco nesnadného, neudělal bys to? Tím spíše, když ti řekl: Umyj se a budeš čistý!“ Sestoupil tedy a ponořil se do Jordánu sedmkrát podle nařízení Božího muže a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý. Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: „Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli.“
Má duše žízní po živém Bohu, kdy už ho spatřím tváří v tvář?
Jako laň prahne po vodách bystřin,
tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:
kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Sešli své světlo a svou věrnost: ty ať mě vedou
a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.
Pak přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, který mě naplňuje radostí,
a oslavím tě citerou,
Bože, můj Bože!
Doufám v Hospodina, doufám v jeho slovo, neboť u něho je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Tak jako Eliáš a Elizeus je Ježíš poslán nejen k Židům.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když přišel Ježíš do Nazareta, řekl lidu v synagoze: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.
V ročních cyklech B a C (kdy se na 3. neděli postní nečte o Samařské ženě) se mohou číst perikopy, které naleznete zde.
My, tvoji služebníci, Bože,
klademe na oltář tyto dary:
přijmi je a proměň ve svátost naší spásy.
Skrze Krista, našeho Pána.
Duchovní smysl postní doby
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť ty nám vždy znovu dáváš milost pokání,
ty chceš, abychom se připravovali v zbožnosti a horlivé lásce
na slavnost velikonočních tajemství.
V nich jsme dostali počátek tvého života,
v nich rosteme k plnosti tvého synovství
skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Skrze něho tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Čas obrácení a vnitřní obnovy
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť skrze něho nám dáváš čas spásy
a očišťuješ naše srdce:
když nás hřích zavádí na scestí,
ty nás vždy znovu k sobě obracíš,
abychom se neuzavírali ve svém sobectví,
ale otvírali se tobě, Bože,
protože jenom v tobě je naše budoucnost.
A proto tě chválíme
a s anděly a všemi svatými
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Smysl a užitečnost odříkání
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
abychom tě chválili za všechno, co nám dáváš,
a především za to,
že nás skrze ukřižovaného Ježíše Krista učíš lásce,
která nehledá sebe.
Neboť jestliže se sami sebe zříkáme
a z lásky se vydáváme druhým,
podobáme se tobě.
A proto ti děkujeme
a se všemi nebeskými zástupy
hlásáme tvé veliké skutky a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Užitečnost postu
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť ty se slitováváš nad naší slabostí:
když se postíme,
obnovuješ v nás kázeň a obracíš nás k sobě
a dáváš nám sílu, abychom nad zlem vítězili
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
A proto tě společně chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Chvalte Hospodina, všichni lidé, neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství.
Prosíme tě, Bože,
ať nám přijímání Kristova těla a krve
přináší odpuštění a dává jednotu.
Skrze Krista, našeho Pána.
Prosíme tě, Bože, ochraňuj svou pravicí lid,
který tě vroucně prosí:
očisti ho a laskavě vyučuj,
ať po nynější útěše dosáhne budoucí blaženosti.
Skrze Krista, našeho Pána.