Čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice
Kde není slavnost Těla a krve Páně spojena s povinnou účastí na bohoslužbách, může se přeložit na následující neděli.
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj, praví Pán.
Pane Ježíši Kriste,
tys za nás obětoval své tělo a krev
a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi;
dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou,
aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení.
Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem ...
Dal ti pokrm, který jsi neznal ani ty ani tvoji otcové.
Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustini bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali.“
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!
Nebo: Aleluja.
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.
Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.
Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.
Mezi 2. čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE Chval, Sióne, Spasitele ...; buď celá, nebo třeba jen od slov Chléb andělský...
Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.
Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.
Budiž dán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.
Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.
Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.
Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.
Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.
Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.
Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.
Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.
Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.
Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.
Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.
Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.
Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.
Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.
Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.
Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.
Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.
To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.
* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.
Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.
Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.
Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
To je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a (zbylou) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“
Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Čím se odplatím Hospodinu
za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy
a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných.
Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice,
rozvázal jsi moje pouta.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine,
a budu vzývat tvé jméno.
Splním své sliby Hospodinu
před veškerým jeho lidem.
Krev Kristova očistí naše svědomí.
Čtení z listu Židům.
Bratři! Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán (lidskýma) rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému (světu), a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už (samo) pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému. A proto on je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy (spáchané) v době, kdy ještě platila dřívější úmluva. Tím se povolaným dostává (splnění) slibu o věčném dědictví.
Mezi 2. čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE Chval, Sióne, Spasitele ...; buď celá, nebo třeba jen od slov Chléb andělský...
Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.
Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.
Budiž dán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.
Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.
Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.
Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.
Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.
Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.
Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.
Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.
Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.
Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.
Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.
Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.
Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.
Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.
Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.
Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.
Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.
To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.
* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.
Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.
Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.
Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.
To je mé tělo. To je má krev.
Slova svatého evangelia podle Marka.
První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci (Ježíše): „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!“ Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království.“ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
Melchizedech přinesl chléb a víno.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno - byl knězem nejvyššího Boha - a požehnal Abrámovi slovy: „Požehnán buď Abrám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe i zemi. Veleben buď nejvyšší Bůh. který ti vydal do rukou tvé nepřátele.“ Abrám mu dal desátek ze všeho.
Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!
Hospodin řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.“
Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
„Panuj uprostřed svých nepřátel!
Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou.“
Hospodin přísahal a nebude toho litovat:
„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!“
Kdykoli jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.
Mezi 2. čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE Chval, Sióne, Spasitele ...; buď celá, nebo třeba jen od slov Chléb andělský...
Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.
Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.
Budiž dán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.
Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.
Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.
Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.
Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.
Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.
Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.
Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.
Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.
Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.
Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.
Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.
Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.
Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.
Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.
Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.
Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.
To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.
* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.
Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.
Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.
Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.
Všichni se najedli dosyta.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš mluvil k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení. Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct (apoštolů) k němu přistoupilo a řekli mu: „Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě.“ Odpověděl jim: „Vy jim dejte jíst!“ Řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi.“ Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!“ Udělali tak a všechny rozsadili. Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu. Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků.
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
Klademe, Bože, na tvůj oltář tyto dary,
které jsou obrazem jednoty:
chléb sebraný z mnoha zrn a víno z mnoha hroznů, spojených vjedno;
a prosíme tě, veď svou církev k jednotě a naplň ji svým pokojem.
Skrze Krista, našeho Pána.
Eucharistie jako oběť a svátost
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on je náš kněz, pravý a věčný:
za naši spásu obětoval sám sebe,
jednou provždy vykonal oběť
a přikázal nám slavit její památku,
aby jeho tělo bylo chlebem našeho života
a kalich jeho krve byl odpuštěním našich hříchů.
A proto s andělskými sbory,
které stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouží,
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Slavení památky našeho vykoupení
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče,
všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on je naše jediná a dokonalá oběť:
jako Beránek neposkvrněný se obětoval na kříži za spásu celého světa;
a na svou smrt nám odkázal trvalou památku,
když naposled večeřel se svými apoštoly.
A my odevšad přicházíme,
abychom jedli z jeho svatého stolu
a měli účast na jeho vykoupení,
a ty nás sjednocuješ ve víře a lásce
a dáváš nám naději,
že se svým Spasitelem jednou zasedneme za stůl v tvém věčném království.
A proto tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě
a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán.
Přijali jsme, Pane Ježíši Kriste, tvé tělo a krev,
a toto přijímání naznačuje naše spojení s tebou
a dává nám účast na tvém božském životě;
dej, ať naše spojení s tebou nikdy nepřestane.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.