Pozn: Antifony a orace jsou převzaty ze 19. neděle v mezidobí, je možné použít jiný mešní formulář.
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.
Všemohoucí, věčný Bože,
tys nám poslal Ducha svého Syna
a přijal jsi nás za vlastní;
a proto k tobě smíme volat jako k Otci:
upevni, co jsi v nás započal,
abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
Archa úmluvy pána celé země přejde Jordán před vámi.
Čtení z knihy Jozue.
Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes tě začnu oslavovat před celým Izraelem, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. Poruč kněžím, kteří nesou archu úmluvy: `Až přijdete na kraj vod Jordánu, zastavíte se!'„ Jozue řekl synům Izraele: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha!“ Pak Jozue pokračoval: „Podle toho poznáte, že je uprostřed vás živý Bůh, který jistě před vámi vyžene Kananejce. Hle, archa úmluvy Pána celé země přejde Jordán před vámi. Až nohy kněží, kteří ponesou archu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, vody Jordánu se rozdělí: voda, která přitéká shora, se zastaví jako nerozborná hráz.“ Když vytáhl lid ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli archu úmluvy před lidem. Jordán v čas žní (právě) vystoupil ze svých břehů. Když ti, kdo nesli archu, přišli k Jordánu a jejich nohy se dotkly okraje vod, voda přitékající shora se zastavila. Vystoupla jako nerozborná hráz ve velké dálce u města Adamu, které leží při Saretanu. Voda odtékající do moře Araby, do Solného moře, zcela zmizela a lid přešel před Jericho. Kněží, kteří nesli archu Hospodinovy úmluvy, se nepohnutě zastavili na suchém dně uprostřed Jordánu. Všechen Izrael přecházel po suchu, dokud lid Jordán úplně nepřešel.
Aleluja.
Když vytáhl Izrael z Egypta,
Jakubův dům z cizáckého lidu,
stal se Juda Boží svatyní,
Izrael Božím panstvím.
Moře to vidělo a prchlo,
Jordán se obrátil nazpět,
hory poskočily jako berani,
pahorky jako jehňata.
Co je ti, moře, že prcháš,
Jordáne, že se obracíš nazpět,
hory, proč poskakujete jako berani,
pahorky, proč skáčete jako jehňata?
Přestěhuj se za bílého dne před jejich očima.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné, snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou (svá zavazadla), vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele.“ I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl (zavazadla). Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: `Co to děláš?' Řekni jim: `Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí.' Řekni: `Já jsem vám znamením. Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou (svá zavazadla) – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi.'“
Nezapomínejte na Boží skutky!
Pokoušeli a dráždili Boha, Nejvyššího,
a nedbali na jeho přikázání.
Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové,
zklamali jak zrádný luk.
Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách,
svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
Bůh to slyšel a rozhněval se,
ostře odmítl Izraele.
Vydal do zajetí svou sílu,
svou slávu v moc protivníka.
Odevzdal svůj národ meči,
proti svému dědictví vzplanul hněvem.
Aleluja. Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům! Aleluja.
Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ Když Ježíš skončil tyto řeči, vzdálil se z Galileje a odešel do judského území na druhou stranu Jordánu.
Přijmi, Bože, tyto dary,
které tvá církev klade na oltář;
tys nám je dal a ty je také svou mocí proměníš,
aby ve spojení s Kristovou obětí přinášely světu spásu.
Skrze Krista, našeho Pána.
Obnova všeho v Kristu
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu
a na jeho plnosti máme všichni účast.
Byl rovný tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,
a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.
A tys ho nade všechno povýšil
a on je věčnou spásou všech, kdo ho následují.
A proto tě celý vesmír oslavuje
a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.
Také my tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Stvoření, hřích a vykoupení
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť tvá dobrota člověka stvořila,
spravedlnost odsoudila
a tvé milosrdenství vykoupilo
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Skrze něho tě chválíme a oslavujeme
a se všemi nebeskými zástupy radostně voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Oslava Boha za stvoření a vykoupení
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on je tvé Slovo, jímž všechno tvoříš,
on je tvůj milovaný Syn, v němž všechno obnovuješ.
A proto ti všechno slouží,
vykoupený vesmír tě chválí
a tvoji svatí ti vzdávají díky.
Také my tě chválíme a také my ti děkujeme
a se všemi nebeskými zástupy tě oslavujeme a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Chvála Boží skrze Krista
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on je jediný Prostředník mezi námi a tebou:
tys nám ho dal, abychom tě skrze něho chválili
a abychom ti skrze něho děkovali;
bez něho není naše děkování tebe důstojné,
a je spasitelné jen skrze něho.
V něm tě chválí nebe i země,
v něm tě chválí všichni andělé a bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Vyznání víry v Krista Vykupitele
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on za nás zemřel,
a my si jeho smrt ve společenství lásky připomínáme,
on vstal z mrtvých,
a my jeho vzkříšení s vírou vyznáváme,
on jednou slavně přijde,
a my na jeho příchod s důvěrou čekáme.
Skrze něho tě chválíme
a s anděly a se všemi svatými
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Kristus nám přináší spásu
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
Otče svatý, abychom ti vždycky a všude
vzdávali díky skrze Ježíše Krista.
Neboť on je tvé Slovo, skrze něž všechno tvoříš,
on je Spasitel a Vykupitel, kteréhos nám poslal,
on je tvůj milovaný Syn:
mocí svatého Ducha se stal člověkem,
narodil se z Panny
a aby naplnil tvou vůli
a učinil z nás tvé vlastnictví a tvůj svatý lid,
rozepjal ruce a dal se přibít na kříž,
přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.
A proto společně s anděly a se všemi svatými
hlásáme tvou slávu a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.
Nebo: Jan 6,51
Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa, praví Pán.
Přijetím svátostného pokrmu
dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti;
dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu
a otevře světlu tvé pravdy.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.