Tato mše se slouží v sobotu večer buď před prvními nešporami slavnosti Seslání Ducha Svatého, anebo po nich.
Podle posledního vydání Římského misálu z roku 2008 je možné mši v předvečer slavnosti Seslání Ducha Svatého slavit jako prodlouženou vigilii s více čteními.
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který v nás přebývá. Aleluja.
Říká se Sláva na výsostech Bohu.
Všemohoucí, věčný Bože,
ty nám dáváš každoročně v období padesáti dnů
znovu prožívat uskutečnění a naplnění
velikonočního díla naší spásy;
nepřestávej sesílat dary svého svatého Ducha,
aby tě lidé všech národů a jazyků
společně chválili a oslavovali.
Skrze tvého Syna ...
Nebo:
Prosíme tě, všemohoucí Bože,
ať na nás spočine světlo tvé slávy;
upevni svým svatým Duchem
a naplň bohatstvím jeho darů všechny,
kdo se působením tvé milosti
narodili k věčnému životu.
Skrze tvého Syna ...
Bylo mu dáno jméno Babylón, poněvadž tam Hospodin zmátl jazyk celé země.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Celá země byla jednotná v jazyku i slovech. Když (lidé) přitáhli od východu, nalezli rovinu v zemi Šinear a usadili se tam. Tu řekli jedni druhým: „Pojďme, udělejme si cihly a vypalme je v ohni!“ Cihel používali jako kamene a asfaltu jako malty. Řekli: „Pojďme, vystavme si město s velmi vysokou věží a proslavme se tím, abychom se nerozptýlili po celé zemi!“ Hospodin sestoupil, aby se podíval na město a na věž, kterou lidé stavěli. Hospodin řekl: „Všichni jsou jeden lid a mají jeden jazyk. A to je jen začátek jejich počínání! Pak jim nebude nic nemožného z toho, co se jim zamane udělat. Pojďme, sestupme a uveďme tam jejich jazyk ve zmatek, aby jeden druhému nerozuměl!“ A tak je Hospodin odtamtud rozptýlil po celé zemi a přestali stavět město. Proto mu bylo dáno jméno Babylón, poněvadž tam Hospodin zmátl jazyk celé země. Hospodin je odtamtud rozptýlil po celé zemi.
Nebo: Ex 19,3-8a.16-20b
Hospodin sestoupil přede vším lidem na horu Sinaj.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal z hory: „Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě. Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem. To jsou slova, která řekneš izraelským synům.“ Mojžíš přišel, svolal přední muže v lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu přikázal Hospodin. Všechen lid svorně odpověděl: „Všechno, co mluvil Hospodin, splníme!“ Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a zůstali stát na úpatí hory. Hora Sinaj byla celá zahalena v kouř, poněvadž Hospodin na ni sestoupil v ohni. Vystupoval z ní kouř jako dým z pece a celá hora se velmi třásla. Zvuk polnice se mocně šířil a sílil. Mojžíš začal mluvit a Bůh mu za hromu odpovídal. Hospodin sestoupil na horu Sinaj, na její vrchol, a povolal Mojžíše na vrchol hory.
Nebo: Ez 37,1-14
Suché kosti, vdechnu vám dech (života) a znovu ožijete.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodinova ruka na mně spočinula; Hospodin mě v duchu vyvedl a přivedl do širokého údolí, které bylo plné kostí. Pak mi poručil jít kolem nich –
bylo jich totiž na širém poli velmi mnoho a byly již velmi vyschlé
a řekl mi: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Pane, Hospodine, ty to víš!“ Pak mi pravil: „Prorokuj o těchto kostech! Řekneš jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin, těmto kostem: Vdechnu vám dech (života) a znovu ožijete. Dám na vás zase šlachy, přikryji vás masem, potáhnu vás kůží, dám vám dech (života) a ožijete. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.“ Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo rozkázáno. Když jsem prorokoval, nastal hluk, veliké chrastění, kosti se spojovaly jedna s druhou. Viděl jsem pak, jak se na nich objevily šlachy, vyrostlo maso, svrchu je potáhla kůže, ale nebyl v nich život. Potom mi řekl: „Prorokuj k dechu (života), prorokuj, synu člověka, a řekni dechu (života): Tak praví Pán, Hospodin: Přijď, dechu (života), od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech (života), ožili a postavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup. Pak mi řekl: „Synu člověka, tyto kosti, to je celý Izraelův dům. Stále jen říkají: Uschly naše kosti, zhynula naše naděje, veta je po nás! Proto prorokuj a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal
praví Hospodin.“
Nebo: Jl 3,1-5
Vyleji svého ducha na své služebníky a služebnice.
Čtení z knihy proroka Joela.
Toto praví Pán: „Vyleji svého ducha na všechny lidi, vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít věštecké sny a vaši jinoši uzří vidění. Ale i na své služebníky a služebnice vyleji v oněch dnech svého ducha. Neochvějné úkazy způsobím na nebi i na zemi: krev, oheň a sloupy dýmu. Slunce se zatmí, měsíc zkrvaví, než přijde Hospodinův den, veliký a strašný. Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, neboť na hoře Siónu, v Jeruzalémě bude spása, jak pravil Hospodin. Mezi zachráněnými budou ti, které Hospodin povolá.“
Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země.
Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl,
světlem se halíš jako pláštěm.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
Všechno jsi moudře učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Veleb, duše má, Hospodina!
Všichni čekají od tebe,
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají,
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Hynou, když vezmeš jim život,
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,
a obnovuješ tvář země.
Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
(Bratři!) Víme, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí. Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
Aleluja. Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.
Potečou proudy živé vody.
Slova svatého evangelia podle Jana.
V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál (v chrámě) a hlasitě zvolal: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra.“ To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl (dán), protože Ježíš nebyl ještě oslaven.
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
Prosíme tě, Bože,
ať sestoupí na tyto dary
požehnání tvého Ducha,
aby byla tvá církev skrze ně
naplněna tvou láskou
a vydávala světu svědectví,
že je povolán ke spáse.
Skrze Krista, našeho Pána.
Velikonoční tajemství vrcholí sesláním Ducha Svatého
O: I s tebou.Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť tys o letnicích dovršil dílo našeho vykoupení,
a těm, kteří se v Kristu stali tvými syny,
sesíláš svého svatého Ducha.
V něm dáváš své církvi život,
v něm tě lidé nacházejí,
v něm tě vyznávají všechny národy a jazyky.
A tak se ve světě šíří radost ze vzkříšení,
a celý vesmír a mocné zástupy andělů
zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají:
Užívá-li se římského kánonu, říká se vlastní V tomto společenství.
V tomto společenství slavíme svátek letnic,
kdy se apoštolům zjevil Duch Svatý v ohnivých jazycích;
a také uctíváme slavnou Pannu Marii,
Rodičku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista, …
V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál (v chrámě) a hlasitě zvolal: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Aleluja.
Stůj při nás, Bože, a dej,
ať nás toto přijímání posilní,
abychom planuli ohněm Ducha Svatého
jako apoštolové o letnicích.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Bůh, Otec světel,
osvítil učedníky Páně působením Utěšitele, Ducha Svatého:
ať i vás zahrne dary svého Ducha
a naplní vás svým požehnáním.
O.: Amen.
Ať oheň Ducha Svatého očistí vaše srdce
a prozáří je jasem svého světla.
O.: Amen.
Ať Duch pravdy, který různé národy sjednocuje ve víře,
dovede také vás cestou víry k plnému poznání Boha.
O.: Amen.
Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch Svatý.
O.: Amen.
Při propuštění lidu se dnes říká:
Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja.
O: Bohu díky, aleluja, aleluja.