Pokud je možné shromáždit na Bílou sobotu čekatele křtu, aby se v usebranosti a v modlitbě připravili na přijetí svátostí, mohou se přitom konat následující obřady, buď všechny, anebo některé z nich.
Tento obřad připravuje čekatele křtu na vyznání víry při křtu a poučuje o poslání hlásat evangelium. Pokud se nemohl konat obřad svěření symbola, nekoná se ani tento.
Obřad začíná vhodným zpěvem. Potom se čte jedna z následujících perikop nebo jiný vhodný biblický text:
Mt 1–6, 13–17
Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele; druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec.“
Nebo: Jan 6,35. 63–71
Ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem chléb života! Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tehdy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ Ježíš jim na to řekl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“ Tím myslel Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten totiž, jeden ze Dvanácti, ho měl zradit.
Následuje krátká homilie.
Koná-li se zároveň obřad „Efeta“, čte se místo shora uvedených perikop úryvek z evangelia podle Marka (7,31–37). Pokračuje obřad uvedený zde. A teprve po něm modlitba k složení vyznání víry.
Celebrant s rozpjatýma rukama říká tuto modlitbu.
Modleme se.
Bože, tys povolal tohoto našeho katechumena
(tuto naši katechumenku),
aby poznával(a) tvou lásku
a měl(a) účast na tajemství života tvého Krista;
dej mu (jí) pevnou víru,
ať tě nevyznává jen ústy,
ale celým svým životem.
Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.
Potom čekatel křtu říká vyznání víry – buď apoštolské, nebo nicejskocařihradské, podle toho, který text mu byl svěřen.
Tento obřad symbolicky vyjadřuje nutnost milosti k přijetí Božího slova a ke spáse.
Po vhodném zpěvu se čte následující text evangelia a celebrant ho krátce vyloží.
Mk 7,31–37
Effatha, to znamená: Otevři se.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha“, to znamená: „Otevři se! “ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal: i hluchým dává sluch, i němým řeč!“
Celebrant se palcem dotýká pravého i levého ucha a rtů zavřených úst čekatele křtu a říká:
Efeta, to jest 'Otevři se':
k chvále a slávě Boží vyznávejte víru,
kterou jste přijal(a).
Je-li čekatelů větší počet, říká se tato formule při prvním celá, a při dalších pouze „Eteta, to jest: Otevři se.
Čekatel křtu dostává nové jméno, pokud se tak nestalo už při přijetí do katechumenátu. Má to být jméno křesťanské nebo aspoň takové, aby se hodilo pro křesťana. Někdy, podle okolností a je-li čekatelů křtu málo, postačí vyložit jim křesťanský smysl jména, které jim už dříve dali rodiče.
Po vhodném zpěvu může následovat čtení, které celebrant krátce vyloží.
Např.: Gn 17,1–7
Tvé jméno bude Abrahám.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Když bylo Abrámovi devadesát devět let, zjevil se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Bůh, Všemohoucí, choď v mé přítomnosti a buď dokonalý. Uzavírám s tebou smlouvu a nadmíru tě rozmnožím.“ Abrám padl na svou tvář a Bůh s ním mluvil takto: „Hle, já jsem to – (to je) má smlouva s tebou: Staneš se otcem mnohých národů. Už se nebudeš jmenovat Abrám, ale tvé jméno bude Abrahám, neboť z tebe činím otce mnohých národů. Učiním tě nadmíru plodným, rozmnožím tě v národy a králové z tebe vzejdou. Uzavřu svou smlouvu s tebou a s tvým potomstvem po tobě v jejich pokoleních jako smlouvu věčnou. Budu Bohem tobě i tvému potomstvu po tobě.“
Nebo: Iz 62,1–5
Obdaří tě novým jménem.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Kvůli Siónu neumlknu,
kvůli Jeruzalému neutichnu,
dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo,
dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.
Tu národy uvidí tvou spravedlnost
a všichni králové tvou slávu.
Obdaří tě novým jménem,
které určí Hospodinova ústa.
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce,
královskou čelenkou v dlani svého Boha.
Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“
a tvá zem „Osamělá“.
Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“
a jméno tvé země „V manželství daná“,
neboť si v tobě zalíbil Hospodin
a tvá země dostane muže.
Jako se jinoch snoubí s pannou,
tak se s tebou zasnoubí tvoji synové.
Jako se raduje z nevěsty ženich,
tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.
Nebo: Zj 3,11–13
Napíšu na něho svoje nové jméno.
Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
Přijdu brzo! Drž pevně, co máš, aby(ti) nikdo nevzal tvou korunu. Kdo zvítězí, z toho udělám sloup v chrámě svého Boha a nikdy už (z něho) nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno. Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
Nebo: Mt 16,13–18
Ty jsi Petr.
Slova svatého evangelia podle: Matouše.
Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli:' „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.“
Nebo: Jan 1,40–42
Budeš se jmenovat Kéfas.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Jeden z Janových učedníků, kteří šli za Ježíšem, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).
Celebrant se čekatele křtu zeptá, jaké jméno si zvolil. Potom podle vhodnosti řekne:
N, od nynějška se budete jmenovat N.
Čekatel křtu odpoví:
Amen. (nebo jinou vhodnou odpověď).
Pokud se jméno nemění, celebrant vyloží křesťanský smysl jména již dříve přijatého od rodičů.
Rozhodne-li biskupská konference, aby se zachovalo mazání olejem katechumenů, může se toto mazání vykonat na Bílou sobotu už přes den, aby se neprodlužoval křestní obřad při slavení velikonoční vigilie. Koná se buď odděleně, nebo ve spojení s obřadem složení vyznání víry – jako příprava na tento obřad anebo jako jeho potvrzení.
Užívá se oleje posvěceného biskupem ve „Mši při svěcení olejů“. Z pastoračních důvodů však ho může posvětit kněz při tomto obřadu; v tom případě k tomu použije následující modlitby:
Bože, sílo svého lidu,
na tebe spoléháme,
když podle tvé vůle užíváme oleje
jako znamení síly.
Prosíme tě:
Požehnej + tento olej pro naše katechumeny;
a všem, kteří mají být tímto olejem označeni,
dej moudrost a sílu svého svatého Ducha,
aby stále lépe rozuměli Kristovu evangeliu
a aby v nich rostlo odhodlání Krista následovat.
Přijmi je za své syny
a dej jim nový život ve své církvi.
Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni:
Amen.
Potom kněz obrácen k čekateli křtu říká:
Olej, kterým vás mažu, je znamením síly.
Vaší silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel,
neboť on žije a kraluje na věky věků.
Čekatel křtu:
Amen.
Toto mazání olejem katechumenů se dělá na prsou nebo na obou rukou nebo, pokud se to zdá být vhodné, i na jiných částech těla. Je-li čekatelů křtu větší počet, mohou celebrantovi pomáhat další kněží nebo jáhnové.