Pozn: text z Českého misálu jsme na vybraných místech doplnili zpřesněními z Caeremoniale episcoporum (ed. 1984), z dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (ed. 2001) a z poslední latinské edice Missale romanum (ed. 2008). Tato doplnění uvádíme modrou barvou.
Mší, která se slaví na Zelený čtvrtek, začíná církev velikonoční triduum a chce připomenout poslední večeři, při níž Pán Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku do krajnosti těm, které zachovával ve světě, obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína, dal je apoštolům k požívání a přikázal jim a jejich nástupcům v kněžství, aby to konali na jeho památku.
Touto mší se slaví památka ustanovení eucharistie neboli Pánovy paschy, kterou jsou mezi námi neustále přítomna svátostná znamení oběti nové smlouvy. Také se slaví památka ustanovení kněžství, kterým je ve světě neustále přítomno poslání a oběť Krista. Nakonec se slaví památka lásky, kterou nás Pán miloval až k smrti. (Caeremoniale episcoporum, č. 297)
Poslední latinská edice Missale romanum (ed. 2008) doplňuje, že se oltář zdobí květinami s mírou, která je vhodná k charakteru tohoto dne.
Caeremoniale episcoporum (č. 299) připomíná, co je navíc třeba nachystat:
a) na vhodném místě v presbytáři:
– pyxida s hostiemi ke konsekraci také pro svaté přijímání následujícího dne
– vélum
– druhá kadidelnice s loďkou
– svítilny a svíčky
b) na místě, kde bude probíhat obřad mytí nohou:
– lavice pro vybrané muže
– džbán a nádoba na vodu
– ručníky na utření nohou
– zástěra
– vše potřebné pro umytí rukou
c) v kapli, kam bude přemístěna Nejsvětější svátost:
– svatostánek nebo schrána pro Nejsvětější svátost
– světla, květiny a jiné vhodná výzdoba
Podle prastaré tradice není dnes dovoleno slavit mši bez účasti lidu.
Ve večerních hodinách, v době, kdy je to nejvhodnější, se slaví mše na památku poslední večeře Páně. Má se jí zúčastnit celá místní obec a všichni kněží a přisluhující při ní mají konat svou službu.
Tuto večerní mši mohou kněží koncelebrovat i když už koncelebrovali při svěcení olejů anebo slavili jinou mši ve prospěch věřících.
Kde to vyžadují pastorační důvody, může místní ordinář dovolit, aby byla v kostelích a kaplích slavena ještě další mše ve večerních hodinách; a v případě opravdové nutnosti třeba i v ranních hodinách, ale jen pro věřící, kteří nemají žádnou jinou možnost zúčastnit se večerní mše. Je ovšem třeba dbát, aby k tomu nedocházelo pro soukromé pohodlí nebo na úkor hlavní večerní mše.
Svaté přijímání se může podávat věřícím jen ve mši; nemocným však se může donášet v kteroukoli denní hodinu.
Svatostánek je prázdný; pro dnešní a zítřejší přijímání se připraví dostatečný počet hostií, které budou při této mši konsekrovány.
Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v něm je naše naděje, život a vzkříšení, skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.
Verše dle Graduale Romanum – Žl 66
Bože, buď milostiv a žehnej nám, * ukaž nám svou jasnou tvář,
kéž se pozná na zemi, jak jednáš, * kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Ať tě, Bože, velebí národy, * ať tě velebí kdekterý národ!
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
Jako byla na počátku nyní i vždycky * a na věky věků amen.
Při chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se rozezvučí zvony; a po jeho skončení utichnou až do velikonoční vigilie, pokud biskupská konference nebo ordinář nestanoví jinak.
Missale romanum (ed. 2008) připouští použití varhan a jiných hudebních nástrojů výhradně k doprovázení zpěvu.
Bože, slavíme svatou hostinu,
kterou nám tvůj Syn odkázal na znamení své lásky:
neboť při poslední večeři, když se vydával na smrt,
dal se své církvi za oběť novou a věčnou;
dej, ať celá jeho církev
žije stále plněji z tohoto velikého tajemství
a sjednocuje se v tvé lásce.
Skrze tvého Syna ...
Ustanovení o velikonoční večeři.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.'“
Kalich požehnání je společenstvím krve Kristovy.
Čím se odplatím Hospodinu
za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy
a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných.
Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice,
rozvázal jsi moje pouta.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine,
a budu vzývat tvé jméno.
Splním své sliby Hospodinu
před veškerým jeho lidem.
Kdykoli jíte a pijete, zvěstujete smrt Páně.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.
Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.
Projevil jim lásku až do krajnosti.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“
V homilii, se má připomenout ustanovení svátosti oltářní a kněžství, jakož i přikázání Páně o bratrské lásce. Po ní následuje, radí-li k tomu pastorační důvody, obřad mytí nohou.
Mytí nohou vybraným mužům, které se podle tradice koná v tento den, naznačuje službu a lásku Kristovu, neboť on přišel, aby sloužil, a ne aby se jemu sloužilo (Mt 20, 28). Je vhodně zachovávat tuto tradici a vysvětlovat ji v jejím vlastním významu. (Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, čl. 51)
Přisluhující přivedou vybrané muže k sedadlům připraveným na vhodném místě. Kněz (je-li třeba, odloží mešní roucho) přistoupí ke každému z nich, lije jim na nohy vodu a utírá jim je. Přitom se zpívají některé z následujících antifon nebo jiné vhodné zpěvy:
První antifona - srov. Jan 13,4.5.15
Když Ježíš vstal od večeře, nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy: a tak jim dal příklad.
Druhá antifona - srov. Jan 13,12.13.15.
Po večeři se svými učedníky jim Pán Ježíš umyl nohy a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal, já, Pán a Mistr? Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“
Třetí antifona - Jan 13,6.7.8
Pane, ty mi chceš mýt nohy? Ježíš mu odpověděl: Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.
V. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl:
- Pane, ty mi ...
V. Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět, pochopíš to však později.
- Pane, ty mi ...
Čtvrtá antifona - srov. Jan 13,14
Jestliže jsem vám umyl nohy, já, váš Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.
Pátá antifona - Jan 13,35
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.
V. Ježíš řekl svým učedníkům:
- Podle toho všichni ...
Šestá antifona - Jan 13,34
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás
praví Pán.
Sedmá antifona 1 Kor 13,13
Ať ve vás trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
V. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
- Ať ve vás trvá ...
Po obřadu si kněz umyje a utře ruce, znovu přijme mešní roucho a vrátí se ke svému sedadlu (Missale romanum, ed. 2008).
Hned po mytí nohou anebo, nekoná-li se tento obřad, po homilii následují přímluvy. Vyznání víry se při této mši neříká.
Při přípravě darů se může uspořádat průvod, při němž věřící přinášejí dary pro chudé. Přitom se zpívá následující nebo jiný vhodný zpěv.
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Spojila nás vjedno láska Krista Pána.
Jásejme a hledejme jen v něm svou radost!
Boha živého se bojme, milujme ho!
Upřímně se navzájem vždy mějme rádi!
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Tvoříme-li tedy jedno společenství,
varujme se všeho, co nás vnitřně dělí,
nechme nerozumných hádek, nechme sporů,
ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi!
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme
ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,
v dokonalé radosti nad pomyšlení,
bez mezí a bez konce na věčné věky.
Amen.
Přijmi, Bože, tyto dary
a dej nám ducha pravé zbožnosti,
aby se ti naše služba zalíbila;
vždyť slavíme památku oběti,
kterou se stále uskutečňuje naše vykoupení.
Skrze Krista, našeho Pána.
Eucharistie jako oběť a svátost
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on je náš kněz, pravý a věčný:
za naši spásu obětoval sám sebe,
jednou provždy vykonal oběť
a přikázal nám slavit její památku,
aby jeho tělo bylo chlebem našeho života
a kalich jeho krve byl odpuštěním našich hříchů.
A proto s andělskými sbory,
které stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouží,
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý...
V římském kánonu jsou pro tuto mši vlastní V tomto společenství, Přijmi, tedy a Neboť on právě dnes.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává; tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví, praví Pán, kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.
Verše dle Graduale Romanum – Žl 23
Hospodin je můj pastýř, * nic nepostrádám,Podle Missale romanum (ed. 2008) je vhodné, aby při svatém přijímání převzali jáhni, akolyté nebo mimořádní přisluhovatelé z oltáře eucharistii a potom ji zanesli nemocným do jejich domů. Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 53) tuto praxi zdůvodňuje: Tak i tito nemocní se mohou plněji spojit vjedno s církví, která dnes slaví toto tajemství.
Po skončení podávání svatého přijímání zůstává ciborium se Svátostí oltářní na oltáři. Kněz ve stoje od sedadla pronáší modlitbu po přijímání. (Missale romanum, ed. 2008)
Děkujeme ti, Bože,
že jsme směli mít účast na hostině tvého Syna;
dej, ať s ním jednou také zasedneme
za stůl v tvém věčném království.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Po této modlitbě stojí kněz před oltářem, nasype kadidlo do kadidelnice a vkleče třikrát okouří Svátost oltářní. Pak přijme vélum, vezme nádobu s hostiemi a zahalí ji konci véla.
Vélum má být bílé barvy. (Missale romanum, ed. 2008)
V čele průvodu se nese kříž. Svátost oltářní, doprovázená svícemi a kadidlem, se přenáší kostelem na místo předem připravené a vhodně vyzdobené.
Podle dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 49) má být místo uložení Nejsvětější svátosti přitažlivé k modlitbě a rozjímání; doporučuje se ovšem naprostá střízlivost odpovídající liturgii těchto dnů a je nutno se vyhnout zneužití a netrpět je. Je-li svatostánek umístěn v kapli oddělené od hlavního prostoru, je vhodné připravit tam místo pro uložení a pro adoraci.
Při průvodu se zpívá hymnus Chvalte ústa (vyjma poslední dvě sloky), nebo jiný eucharistický zpěv.
Chvalte, ústa, vznešeného
těla Páně tajemství,
chvalte předrahou krev jeho,
kterou z milosrdenství,
zrozen z lůna panenského,
prolil Král všech království.
Nám byl dán a nám se zrodil
z Panny neporušené,
jako poutník světem chodil,
sil zde zrno pravdy své,
skvělým řádem vyvrcholil
svoje žití pozemské.
Na poslední večer k stolu
s bratřími když zasedal,
beránka by s nimi spolu
podle zvyku pojídal,
dvanácteru apoštolů
za pokrm sám sebe dal.
Slovo v těle slovu dává
moc chléb v tělo proměnit,
z vína Boží krev se stává.
I když Pán je smyslům skryt,
stačí sama víra pravá
srdce čisté přesvědčit.
Po příchodu na místo, kde má být Svátost oltářní uložena, uloží kněz nádobu s hostiemi, nasype kadidlo, vkleče okouří - při tom se zpívá Před svátostí touto slavnou - a potom svatostánek uzavře.
S uložením Svátosti oltářní může pomoct i jáhen. (Missale romanum, ed. 2008).
Nejsvětější svátost se má uložit do uzavřeného svatostánku nebo do skřínky. Nikdy se nemá konat výstav monstranci. Svatostánek nebo skřínka nemá mít podobu hrobu; a vůbec je třeba se vyvarovat podobnosti s hrobem. Tato kaple se totiž nepřipravuje pro napodobení „pohřbu Páně“, ale k uchovávání eucharistického chleba pro svaté přijímání na Velký pátek při slavení památky umučení Páně. (Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, čl. 55).
Před svátostí touto slavnou
v úctě skloňme kolena,
bohoslužbu starodávnou
nahraď nová, vznešená,
doplň smysly, které slábnou,
víra s láskou spojená.
Otci, Synu bez ustání
chvála nadšená ať zní,
sláva, pocta, díkůvzdání
naše chvály provází.
Duchu též ať vše se klaní,
který z obou vychází.
Amen.
Po chvíli tiché adorace kněz s přisluhujícími vstanou, unovu pokleknou a pak odejdou do sakristie.
Potom se obnaží oltáře a odnesou se z kostela všechny kříže. Ty, které nebylo možné odnést, se doporučuje zahalit.
Kříže se zahalují červenou nebo fialovou rouškou, nestalo-li se tak již v sobotu před pátou nedělí postní. Před obrazy svatých se nemají rozžíhat světla. (Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, čl. 57)
Ti, kdo se zúčastnili večerní mše, neříkají dnešní nešpory.
Doporučuje se, aby věřící nějakou dobu adorovali před svátostí oltářní, uloženou ve svatostánku. Po půlnoci však tato adorace nemá mít slavnostní ráz.
Trvá-li adorace déle, může se podle vhodnosti číst nějaký úryvek z Janova evangelia (kap. 13–17). Slavnostní ráz adorace nemá mít po půlnoci z důvodu, že již začal den památky umučení Páně. (Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, čl. 56).
Pokud se v kostele nebude na Velký pátek slavit Památka umučení Páně, končí dnešní mše obvyklým způsobem a Svátost oltářní se uloží do svatostánku (slavnostní přenášení se nekoná).