Kristus je prostředníkem nové úmluvy, svou smrtí dal dostiučinění za hříchy. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví.
Milosrdný Bože,
v tebe skládáme všechnu svou naději,
vyslyš naše prosby a chraň nás,
odpusť nám všechny hříchy,
pomáhej nám, abychom žili v tvé milosti,
a dej nám dosáhnout zaslíbeného dědictví.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
Staneš se otcem mnohých národů.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Abrám padl na svou tvář a Bůh s ním takto mluvil: „Hle, já jsem to – (to je) má smlouva s tebou: Staneš se otcem mnohých národů. Nebudeš se už jmenovat Abrám, ale tvé jméno bude Abrahám, neboť tě činím otcem mnohých národů. Učiním tě nadmíru plodným, rozmnožím tě v národy a králové z tebe vzejdou. Uzavřu svou smlouvu s tebou a s tvým potomstvem po tobě v jejich pokoleních jako smlouvu věčnou. Budu Bohem tobě i tvému potomstvu po tobě. Dám tobě i tvému potomstvu po tobě zemi, v níž přebýváš jako host, celou zemi kananejskou, ve věčné vlastnictví a budu jim Bohem.“ Bůh ještě řekl Abrahámovi: „Ty pak zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě od pokolení do pokolení.“
Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil,
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst.
Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu,
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem,
na svou přísahu Izákovi.
Nezatvrzujte dnes svá srdce, ale slyšte hlas Hospodinův.
Váš otec Abrahám zajásal, že uvidí můj den.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl židům: „Amen, amen, pravím vám: Kdo zachovává mé slovo, neuvidí smrt navěky!“ Židé mu řekli: „Teď už jsme si jisti, že jsi posedlý zlým duchem. Umřel Abrahám, stejně i proroci
a ty tvrdíš: `Kdo zachovává mé slovo, nezakusí smrt navěky!'Jsi ty snad větší než náš otec Abrahám? On umřel, stejně i proroci umřeli. Co ze sebe děláš?“ Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, moje slova by nic neznamenala. Je to můj Otec, který mě oslavuje, o kterém vy říkáte: `Je to náš Bůh!' Vy jste ho nepoznali, já však ho znám; a kdybych řekl, že ho neznám, byl bych lhář stejně jako vy. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. Váš otec Abrahám zajásal, že uvidí můj den. Uviděl ho a zaradoval se.“ Židé mu namítli: „Není ti ještě ani padesát let
a viděl jsi Abraháma!“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Dříve než byl Abrahám, já jsem.“ Tu popadli kameny, aby po něm hodili. Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.
V ročních cyklech B a C (kdy se na 5. neděli postní nečte evangelium o vzkříšení Lazara) se mohou číst perikopy, které naleznete zde.
Shlédni, Bože, na oběť svého Syna
a dej, ať nám přinese sílu k pravému pokání
a celému světu spásu.
Skrze Krista, našeho Pána.
Moc Kristova kříže
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť skrze spasitelné umučení
našeho Pána Ježíše Krista
zjevuješ celému světu, v čem záleží tvá moc;
vždyť kříž tvého Syna znamená soud nad světem,
křížem začíná Kristova vláda.
A proto ti děkujeme, milosrdný Bože,
a s celým vesmírem a všemi nebeskými zástupy
hlásáme tvé veliké skutky a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý...
Bůh neušetřil ani vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všecky a spolu s ním nám daroval také všechno ostatní.
Milosrdný Bože,
ty nás zveš k svému stolu
a svátostí, kterou jsme přijali,
živíš nás už nyní pro věčnost;
dej, ať žijeme v trvalém spojení s tebou.
Skrze Krista, našeho Pána.
Bože, štědrý dárce milosti,
ukazuj svému lidu správnou cestu,
ať vždy odmítá, co se ti nelíbí,
a nachází radost v tvých přikázáních.
Skrze Krista, našeho Pána.