Vy, kteří žízníte, pojďte k vodě, praví Hospodin, s radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Bože, veď nás,
ať prožíváme postní dobu s opravdovou zbožností,
abychom byli dobře připraveni
přijmout velikonoční poselství
o našem vykoupení a vydávat o něm svědectví.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
Viděl jsem vodu vytékající z chrámu; a všichni, k nimž se tato voda dostala, se uzdravili.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pod pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany. Anděl vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky. Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“
S námi je Hospodin zástupů, Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Bůh je naše útočiště a síla,
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země,
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu,
přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se,
od časného jitra ho Bůh bude chránit.
S námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Vrať mi radost ze své ochrany.
Hned byl ten člověk uzdraven.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Byly židovské svátky a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethzatha, s pěti podloubími. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Byl tam jeden člověk, ten byl nemocný už osmatřicet let. Když ho Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je tak nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal svoje lehátko a chodil. Ten den však byla sobota. Proto židé tomu uzdravenému namítli: „Je sobota! Nesmíš nosit lehátko!“ Odpověděl jim: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: `Vezmi své lehátko a choď!'„ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: `Vezmi ho a choď'?“ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě bylo mnoho lidí. Později ho Ježíš potkal v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“ Ten člověk odešel a oznámil židům, že ho uzdravil Ježíš. Proto židé Ježíše pronásledovali, že dělal takové věci v sobotu.
V ročních cyklech B a C (kdy se na 4. neděli postní nečte evangelium o uzdravení slepého od narození) se mohou číst perikopy, které naleznete zde.
Bože, klademe na oltář tyto dary,
které máme od tebe;
přijmi je jako projev naší vděčnosti za všechno,
čím se staráš o náš pozemský život,
a dej, ať se nám stanou lékem,
který nás uzdraví, abychom mohli žít věčně.
Skrze Krista, našeho Pána.
Duchovní smysl postní doby
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť ty nám vždy znovu dáváš milost pokání,
ty chceš, abychom se připravovali v zbožnosti a horlivé lásce
na slavnost velikonočních tajemství.
V nich jsme dostali počátek tvého života,
v nich rosteme k plnosti tvého synovství
skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Skrze něho tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Čas obrácení a vnitřní obnovy
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť skrze něho nám dáváš čas spásy
a očišťuješ naše srdce:
když nás hřích zavádí na scestí,
ty nás vždy znovu k sobě obracíš,
abychom se neuzavírali ve svém sobectví,
ale otvírali se tobě, Bože,
protože jenom v tobě je naše budoucnost.
A proto tě chválíme
a s anděly a všemi svatými
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Smysl a užitečnost odříkání
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
abychom tě chválili za všechno, co nám dáváš,
a především za to,
že nás skrze ukřižovaného Ježíše Krista učíš lásce,
která nehledá sebe.
Neboť jestliže se sami sebe zříkáme
a z lásky se vydáváme druhým,
podobáme se tobě.
A proto ti děkujeme
a se všemi nebeskými zástupy
hlásáme tvé veliké skutky a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Užitečnost postu
V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť ty se slitováváš nad naší slabostí:
když se postíme,
obnovuješ v nás kázeň a obracíš nás k sobě
a dáváš nám sílu, abychom nad zlem vítězili
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
A proto tě společně chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
Prosíme tě, Bože,
dej, ať nás očistí a obnoví svátost,
kterou přijímáme,
aby nám byla trvalým zdrojem síly
pro tělo i pro duši.
Skrze Krista, našeho Pána.
Dopřej, milosrdný Bože,
aby ti tvůj lid byl vždy oddaný
a z tvé laskavosti ustavičně dostával to,
co mu pomáhá.
Skrze Krista, našeho Pána.