Následujících mešních textů se používá při skrutiniích. Připojeny jsou lekce 3. neděle postní, cyklus A.
Ukážu na vás, že jsem svatý, shromáždím vás ze všech zemí. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot. A vložím do vás nového ducha, praví Pán.
Neříká se Sláva na výsostech Bohu.
Bože, dej všem katechumenům svou milost a své světlo,
ať se dobře připraví na křest,
aby mohli o tobě svým životem vydávat svědectví,
a pozvedni je k důstojnosti,
kterou lidstvo ztratilo prvotním hříchem.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
Dej nám vodu, ať se napijeme.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu,
oslavujme Skálu své spásy,
předstupme před něho s chvalozpěvy
a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se,
poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
Neboť on je náš Bůh
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu:
„Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě,
jako tehdy v Masse na poušti,
kde mě dráždili vaši otcové,
zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“
Láska je nám vlita skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
(Bratři!) Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.
Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.
Pramen vody tryskající do života věčného.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak (jak byl) - u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. - Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti říká: `Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš (vědro), a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: `Nemám muže'; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: `(Jen) v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.'„ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: `Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: `Jiný rozsévá a jiný sklízí.' Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte (plody) jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“
Po homilii se čekatel křtu spolu se svým kmotrem postaví před celebranta. Celebrant vyzve věřící, aby se chvíli potichu modlili za "čekatele" a vyprošovali mu ducha kajícnosti, správné chápání hříchu a pravou svobodu Božích dětí. Potom se obrátí k němu a vyzve i jeho, aby se také chvíli potichu modlil a aby dal najevo ducha pokání tím, že si klekne nebo se skloní. Může to říci těmito nebo podobnými slovy:
Nyní se soustředíme k modlitbě a budeme prosit za našeho katechumena (za naši katechumenku), aby se s opravdovou kajícností připravoval(a) na křest. Také vy, N, se s námi v duchu modlete; na znamení pokory a kajícnosti si přitom klekněte.
Čekatel si klekne a všichni se chvíli modlí.
Po chvíli tiché modlitby následují prosby, při nichž kmotr vloží pravou ruku na rameno svého svěřence. Je vhodné, aby při nich všichni stáli.
Celebrant:
Modleme se za tohoto katechumena, který (za tuto katechumenku, která) se již dlouho připravuje na křest a nyní má svou přípravu dokončit, aby mohl(a) být [o velikonocích] pokřtěn(a ) [a biřmován(a)] a pozván(a) ke stolu Páně.
Lektor:
- Prosme Pána, aby tento vyvolený (tato vyvolená) ukládal(a) jeho slova ve svém srdci a den ze dne jim lépe rozuměl(a ).
- Prosme Pána, aby v něm tento vyvolený (tato vyvolená) poznával(a) toho, který přišel spasit všechno, co zahynulo.
- Prosme Pána, aby si tento vyvolený (tato vyvolená) uvědomil(a) svou hříšnost a aby své hříchy pokorně vyznával(a)..
- Prosme Pána, aby se tento vyvolený (tato vyvolená) zřekl(a) všeho, co se v jeho (v jejím) životě se slovem Božím nesrovnává a co směřuje proti němu.
- Prosme Pána, aby svatý Duch, ten, který zná srdce každého člověka, sestoupil na našeho katechumena (na naši katechumenku) a aby svou mocí přetvořil jeho (její) lidskou nedostatečnost.
- Prosme Pána, aby Duch Svatý vyučil našeho katechumena (naši katechumenku) v tom, co je Boží a co se Bohu líbí.
- Prosme Pána i za rodinu našeho katechumena (naší katechumenky), aby ji Bůh chránil a zachoval ve svém pokoji.
- Prosme Pána i za nás za všechny, abychom změnili své smýšlení, napravili své srdce a naplnili svůj život láskou, a tak se řádně připravili na velikonoční tajemství.
- A prosme Pána i za celý svět; modleme se, aby Pán dal sílu slabým, aby napřímil zlomené, aby ztraceným ukázal cestu a aby všechno spasil.
Místo těchto proseb se může použít následujících:
- Prosíme tě, Bože, za našeho katechumena (za naši katechumenku): Dej, aby se jako samařská žena, tváří v tvář Kristu, zamyslel(a) nad svým životem a přiznal(a) své hříchy.
- Dej, aby ho (ji) Kristus zbavil nedůvěry a malověrnosti, která svádí z pravé cesty.
- Dej tomu, který (té, která) již zná, co je Boží dar, aby z celého srdce toužil(a) po živé vodě, tryskající do života věčného.
- Dej tomu, který (té, která) přijal(a) tvého Syna za svého mistra a učitele, aby se ti klaněl(a) v duchu a v pravdě.
- Dej tomu, který (té, která) se ve svátostech církve setká s Kristem, aby jeho evangelium nesl(a) svým bližním.
- Prosíme tě, Bože, i za všechny chudé a ubohé, kterým se nedostává útěchy evangelia: Dej, aby jejich hlad po tvém slově byl utišen a aby slyšeli radostnou zvěst tvého Syna.
- Prosíme tě, Bože, za nás za všechny: Dej, abychom byli dobrými učedníky tvého Syna, naučili se milovat tvou vůli a s láskou pracovali na díle spásy.
Úvodní výzva celebranta i jednotlivé prosby se mohou přizpůsobit různým potřebám a okolnostem. Připojí se také prosby za potřeby církve a celého světa, pokud se po propuštění čekatele při slavení eucharistie nebudou konat přímluvy.
Potom celebrant se sepjatýma rukama a obrácen k čekateli říká:
Modleme se.
Bože, shlédni na tohoto katechumena
(na tuto katechumenku),
neboť také on (ona) ví, že Vykupitel přichází,
také on (ona) touží, aby mu (jí) tvůj Syn
dal napít vody živé,
jako dal napít samařské ženě.
Ať i našeho katechumena (naši katechumenku)
slovo Kristovo pronikne,
aby poznal(a), že jedinou jeho (její) záchranou
je tvůj Syn.
Vysvoboď ho (ji), Bože, od ducha zla,
nedopusť, aby ho (ji) svedl na scestí.
Dej mu (jí) sílu, aby pravdivě poznal(a) svou hříšnost,
očisť jeho (její) srdce
a veď ho (ji) cestou spásy.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.
Nebo:
Modleme se.
Nebeský Otče, zdroji všeho milosrdenství,
tys nám dal svého Syna,
aby všem hříšníkům přinesl spásu,
tys i hříšné Samaritánce u studny Jakubovy dal poznat,
že Ježíš je Spasitel světa.
Shlédni, prosíme, na touhu tohoto vyvoleného
(této vyvolené):
Otevři mu (jí) prameny své milosti
a přijmi ho za svého syna (ji za svou dceru);
vysvoboď ho (ji) z poroby hříchu a z otroctví ducha zla
a dej mu (jí) svobodu svého Syna Ježíše,
aby ti v jeho jménu s radostí věrně sloužil(a);
ochraňuj ho (ji) v každém nebezpečí,
aby žil(a) vždycky v míru a radosti
a nepřestával(a) ti vzdávat díky.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.
Celebrant mlčky vloží ruku na čekatele a po chvíli s rukama vztaženýma nad něho pokračuje:
Pane Ježíši, prameni vody živé,
otevři se pro ty, kteří po tobě žízní;
učiteli života,
zjev svou pravdu těm, kteří touží po tvém s1ově.
Ty, jenž jsi bez hříchu, Svatý a Silný,
shlédni na slabost a hříšnost,
shlédni na toho (na tu), který (která) ti s důvěrou otvírá své srdce,
který (která) před tebou obnažuje rány své duše
a přiznává se ke svým hříchům.
Vysvoboď ho (ji) z jeho (její) slabosti, uzdrav jeho (její) nemoc,
utiš jeho (její) žízeň
a jeho (její) srdce naplň pokojem.
Stůj při nás, když vzýváme tvé svaté jméno,
a ukaž nám jeho sílu.
Přikaž, ať je spoután duch zla,
ten, nad nímž jsi svou smrtí a svým vzkříšením zvítězil
a dej, ať tohoto vyvoleného (tuto vyvolenou) vede
tvůj svatý Duch po cestě spásy,
aby se v duchu a v pravdě klaněl(a) Otci.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Všichni: Amen.
Nebo:
Pane Ježíši,
tys otevřel samařské hříšnici pramen svého slitován
tys ji odvrátil od cesty hříchu
a dal jí poznat, že se máme klanět nebeskému Otci
v duchu a v pravdě.
Slituj se také nad tímto naším katechumenem
(nad touto naší katechumenkou),
a když zatoužil(a) po prameni vody živé
a vykročil(a) na cestu k tobě,
vysvoboď ho (ji) od nástrah ducha zla
a svým svatým Duchem ho (ji) odvrať od hříchu,
aby v opravdové víře a účinné lásce
poznával(a) tvého nebeského Otce.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Všichni: Amen.
Může následovat vhodný zpěv.
Potom celebrant čekatele propustí:
Nyní jděte v pokoji a Pán ať je vždycky s vámi. Nebo: Nyní jděte na své místo.
Čekatel křtu:
Amen.
Čekatel odejde. Nemůže-li z'vážných důvodů odejít a zůstane-li spolu s věřícími přítomen slavení eucharistie, je třeba dát pozor, aby mu nebyla svěřována nějaká liturgická, služba (např. přinášení darů).
Po propuštění čekatele se slaví eucharistie. Konají se přímluvy za potřeby církve a celého světa. Potom následuje vyznání víry a příprava darů. Z pastoračních důvodů se však mohou přímluvy a vyznání víry vynechat. V první eucharistické modlitbě se připomínají čekatelé a kmotři.
Prosíme tě, milosrdný Bože,
provázej všechny, kdo se připravují na křest,
ať celý jejich život směřuje k tobě,
a doveď je k účasti na slavení oběti tvého Syna.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Ježíš otvírá pramen vody živé
Čte-li se evangelium o samařské ženě, říká se tato preface:
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on žízní po spáse světa;
co kdysi slíbil ženě ze Samařska,
slíbil všem, kdo v něho uvěřili:
že v nich otevře studnici vody živé,
tryskající do života věčného.
A proto tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Užívá-li se římského kánonu, připomínají se při vzpomínce na živé jména kmotrů a říká se vlastní Přijmi tedy:
Pamatuj, Bože
na své služebníky a služebnice, kteří na sebe vzali
(na svého služebníka N, který na sebe vzal)
(na svou služebnici N, která na sebe vzala)
spoluzodpovědnost za naše katechumeny
(našeho katechumena, naši katechumenku)
Pamatuj také na všechny kolem shromážděné...
Přijmi tedy milostivě, Bože
oběť svých služebníků
i celé své rodiny.
Přijmi tuto oběť také za své vyvolené,
jimž nabízíš svou milost
a voláš je k účasti na věčném životě
Čte-li se evangelium o samařské ženě: Jan 4,13-14
Kdo se napije vody, kterou mu dám já, praví Pán, stane se v něm pramenem vody, tryskající do života věčného.
Bože, stůj při těch, kterým svými svátostmi hodláš dát
účast na věčném životě
a pomáhej jim,
ať se dobře připraví na jejich přijetí
aby dílo vykoupení přinášelo svůj užitek.
Skrze Krista, našeho Pána.
Prosíme tě, Bože, veď srdce svých věřících
a uděl jim svou milost,
aby v trvalé lásce k tobě i bližnímu
plnili všechna tvá přikázání.
Skrze Krista, našeho Pána.